Byla to událost, kvůli níž se historie rozdělila na dvě epochy.
Než nastaly první Vánoce, byl od věčnosti Božím Synem a druhou osobou Boží Trojice. Byl radostným prostředníkem Božího stvoření (Jan 1,3; Koloským 1,16; Hebrejům 1,2) a od samého počátku udržoval bez přestání celý vesmír (Koloským 1,17; Hebrejům 1,3).
Pak nastal velký a naprosto zásadní zlom – došlo k požehnané události. Slovo se stalo tělem (Jan 1,14). Bůh se stal člověkem. Sám Stvořitel se stal stvořením, Autor vstoupil do svého příběhu jako jedna z postav. Aniž by ztratil cokoliv ze své božské podstaty, přijal vše, co se váže k lidství.
Tuto úžasnou pravdu, která je hlavním důvodem našeho slavení Vánoc, nazýváme „vtělením“. To znamená, že Boží Syn přijal tělesnou podobu – sám Bůh na sebe vzal lidské tělo, krev a vše z naší lidskosti. Vánoce přišly, když ke svému božství přidal lidství, aby zachránil naše duše, které by byly pro svou vzpouru zničeny, a bohatě nás zahrnul věčným potěšením, pro které jsme byli stvořeni.
Podivuhodná jednota
Je to úžasné zjevení, ale také veliké tajemství. Je to největší tajemství v celé historii – jak se Bůh mohl stát plně člověkem, aniž by přestal být plně Bohem. Je tajemstvím, jak se Bůh ve svém božství sjednotil s lidskou přirozeností. Církev v průběhu historie označovala tuto skutečnost jako „hypostatická jednota“, tedy sloučení dvou odlišných přirozeností do jedné osoby („hypostatická“ je jenom honosné označení pro „osobní“). Ježíš je plně Bohem a plně člověkem, jednou výjimečnou osobou.
A tato jednota Boha a člověka v Ježíši je důvodem, proč skrze něj můžeme mít jednotu s Bohem. Největším tajemstvím není to, jak můžeme být s Bohem sjednoceni skrze víru (z pouhé milosti a skrze dílo Ducha svatého), ale jak nás Bůh se sebou sjednotil skrze Kristovu osobu.
„Tato jednota je natolik dokonalá,“ uvádí D. A. Carson, „že ačkoliv má dvě přirozenosti, je jednou osobou.“ Zní to skoro až příliš dobře, aby to byla pravda.
A tak „Ježíš s námi sdílí skutečně vše, co se váže k lidství,“ dodává Russell Moore.
Skutečný člověk
Kdybyste se Moora vyptávali na osobu Krista, vytanou mu na mysli slova o Ježíšově lidství z Hebrejům 2,11–14.
„Ježíšovo lidství je pro evangelikály často těžko srozumitelné,“ tvrdí. Bez problémů přijímáme Kristovo božství, alespoň ti ortodoxní z nás. Hned na začátku jsme se učili, že Ježíš je Bohem. „Jeho božství rozumíme. Ale on byl také skutečným a nefalšovaným člověkem a je skutečným a nefalšovaným člověkem.“
Moore opakovaně zmiňuje „čtyři hranice“, které vzešly z koncilů rané církve. Mají nás chránit před omyly týkající se největšího vánočního tajemství – Kristovy osoby. Je 1) plně Bohem, 2) plně člověkem, 3) jednou osobou s 4) dvěma přirozenostmi.
„Sám sebe zmařil“
Problémem naší mysli je ten, že o božské a lidské přirozenosti zpravidla uvažuje jako o naprosto protichůdných přirozenostech. Pokud se „stal člověkem“, musel do určité míry přestat být Bohem, myslíme si. Poté narazíme na text jako Filipským 2,7, kde je řečeno, že „sám sebe zmařil“, a klademe si otázku: Vzdal se svých božských atributů? Carson odpovídá:
Výraz neznamená, že o něco přišel; jedná se o idiomatické vyjádření toho, že se stal nikým, že se zcela pokořil, a to nejen tím, že se stal lidskou bytostí, ale také tím, že podstoupil ponižující, hanebnou a brutální smrt na kříži. … Hovoří se zde o podivuhodném, nesrovnatelném, nepředstavitelném a nepopsatelném pokoření, které spočívá v přijetí lidské přirozenosti a úlohy otroka, který umírá na kříži.
Tajemství odhaleno: Tři poučení
Vtělení zůstává velikým tajemstvím, ale Písmo nenechává všechno skryté. Z našeho 17minutového rozhovoru s Carsonem a 14minutového rozhovoru s Moorem vyplývají tři důležité skutečnosti, které tato jinak tajuplná doktrína ukazuje.
1. Božství a lidství se vzájemně nevylučují.
„Tyto dvě přirozenosti nepohlcují jedna druhou,“ říká Carson. „Je skutečným člověkem se všemi důsledky stejně jako skutečným Bohem se všemi důsledky. A přestože má dvě odlišné přirozenosti, zdůrazňujeme jejich jednotu, která se zračí v jediné osobě. … Pokud chceme náležitě a souhrnně vysvětlit, co Bible učí o Kristově božství, potřebujeme tyto pojmy, abychom uvedli do souladu všechna novozákonní svědectví.“
A toto ponaučení o Kristově osobě, totiž že plné božství a plné lidství se vzájemně doplňují, nám dávají nahlédnout do jiných ohromujících a mnohorozměrných pravd. Mezi takové patří původ Písma – zda bylo napsáno Bohem nebo člověkem, či ožehavá problematika vztahu mezi Boží svrchovaností a lidskou zodpovědností.
2. Na lidství záleží stejně jako na naší všední službě.
Moore zmiňuje, že Ježíš byl celých třicet let „prostý nádeník žijící na zcela odlehlém místě.“ Tato pokojná léta jeho života, který vedl, než vstoupil do „veřejné služby“, ukazují smysluplnost našich pozemských a všedních životů a vedou nás k posvěcení.
To, že se stal člověkem, ukazuje na skutečnou hodnotu, privilegovanost a důstojnost člověka, který je vrcholem Božího stvoření. Postavení člověka je dokonce vyšší než postavení andělů. Věci, „které… nyní byly oznámeny skrze ty, kteří vám přinesli evangelium“, jsou „věcmi, do nichž andělé touží nahlédnout“ (1. Petrův 1,12). Na trůnu celého vesmíru nesedí anděl, nýbrž člověk (Hebrejům 2,9). Je nesmírnou milostí, že se nás Ježíš „nestydí nazývat bratry“ (Hebrejům 2,11).
3. Ježíš je zprostředkovatelem modlitby a našeho uctívání.
Když se stal člověkem, ukázal nám viditelný obraz neviditelného Boha (Koloským 1,15). Je září slávy svého Otce (Hebrejům 1,3). Naše světlo „poznání Boží slávy“ je „v tváři Ježíše Krista“ (2. Korintským 4,6; Pavlík) a je také „lampou“ Boží slávy, která ozáří nově stvořené město natolik, že nebude třeba slunce ani měsíce (Zjevení 21,23).
Jak říká Moore, modlit se „ve jménu Ježíše“ není magickou formulí. „Ježíš je jediným člověkem, který se může postavit před Bohem.“ Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? – ptá se Žalm 24. Konečnou odpověď přináší Ježíš, který jediný je schopen beze zbytku naplnit tato slova, a v něm můžeme na tuto horu vystoupat i my.
Největší tajemství Vánoc je zároveň jeho největším odhalením. „Bůh se navěky stal jedním z nás,“ uvádí Moore. „Bůh se s námi navěky ztotožnil.“
Autor: David Mathis
Tento článek vznikl ve spolupráci s DesiringGod.
Nejnovější komentáře