Některá kázání zahřejí u srdce, ale mají páteř gumového medvídka. Neposkytnou nám žádný slušný doktrinální základ, na kterém bychom mohli postavit svůj život. Jiná kázání zase zaplní mysl informacemi, avšak srdce zanechají chladná a prázdná. Neprobudí v nás svatou lásku k Bohu ani k bližnímu.
Cílem každé církve by mělo být to, aby v nás, jak říká Pavel v Koloským 3,16, bohatě přebývalo slovo Kristovo. Na základě kontextu to znamená, že máme být „obnovováni k pravému poznání“ (v. 10) a mají být proměňovány naše city, charakter a vztahy (vv. 1–15). Ale jak? Pavel má přinejmenším částečně na mysli chvály při našem veřejném uctívání: „chvalozpěvy, oslavné zpěvy a duchovní písně“ (v. 16). Povolává však církev také k „vyučování a napomínání“ (v. 16). To se v koncentrované podobě odehrává při kázání Božího slova. Jaký druh kázání Duch Svatý rád používá k tomu, aby způsobil, že v nás bude slovo Kristovo bohatě přebývat? Je to kázání Božího slova z hlavy do srdce. Prozkoumáme je v několika krocích.
1. Z Božího slova do kazatelovy hlavy
Celý proces začíná tím, že kazatel otevře Bibli a se Samuelovým postojem se modlí: „Mluv, Hospodine, neboť tvůj otrok slyší“ (1S 3,9-10). Bůh řekl, „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení, toho poslouchejte“ (Mt 17,5). Kazatel tudíž studuje Boží slovo, podobně jako učedníci naslouchali slovu svého Mistra. Podřídí mu své intelektuální schopnosti a použije exegetické nástroje i teologii s cílem porozumět Bohem zjevenému poselství. Neptá se „Jak mohu lidi přimět lidi k tomu, aby udělali to, co chci?“, ale „Co říká Písmo?“ (Ř 4,3). Ví, že je správcem zjevených Božích tajemství, a chce být shledán věrným (1K 4,1–2).
2. Z kazatelovy hlavy do kazatelova srdce
Protože má kazatel z Boží milosti dobré a upřímné srdce (L 8,13,15), slovo dále proniká hluboko do jeho duše. Slouží jako někdo, kdo stojí v přítomnosti „Boha a Krista Ježíše, který bude soudit živé i mrtvé při svém zjevení“ (2Tm 4,1). Jeho práce nepřipomíná ani tak práci šéfkuchaře, který připravuje jídlo pro druhé, ale spíše to, co dělá kojící matka, která musí nejprve všechny živiny sama vstřebat, aby je pak mohla předat dítěti (1Te 2,7-8). O věrném kazateli tedy platí totéž, co řekl kdysi dávno Jeremjáš: „Byla nalezena tvá slova a snědl jsem je. Tvé slovo mi bylo k jásotu a k radosti mého srdce, protože mě nazývá tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů“ (Jr 15,16).
Než začne kázat komukoliv jinému, káže sobě a usiluje o to, aby přesvědčil svou vlastní mysl, rozdmýchal vlastní emoce a roznítil vlastní poslušnost. Když se jeho srdce do přípravy kázání nezapojí, bude celá příprava jen pouhá formalita. Bůh může samozřejmě použít i pravdu, která se kazatelova srdce nijak nedotýká, ale obvykle žehná kázání, které je zaměřené na Krista a vychází ze srdce kazatele, který se do kázání, jež přináší, zapojí tělem i duší.,
3. Od kazatelových slov do hlavy posluchače
Když Duch Svatý naplní kazatelovu mysl i srdce Božím slovem a dá mu sílu připravit moudré kázání, které se soustředí na dané téma, je připraven s modlitbou promluvit k posluchačům. Kazatel ze sebe však nemůže jen vychrlit své vlastní pocity, protože nekáže sebe sama, nýbrž Krista Ježíše (2K 4,5). Je „poslem Hospodina zástupů“ (Mal 2,7).
Jeho kázání je tedy „zjevování pravdy“ (2K 4,2), jasné a zřetelné hlásání toho, co Bůh říká a jak se to vztahuje na naše životy. Boží slovo vyučuje jasně (2Tm 4,2). Posluchači nemají reagovat z úcty ke kazateli, ale na základě vnitřního přesvědčení, že „toto praví Hospodin“.
4. Z posluchačovy hlavy do posluchačova srdce
Kazatel přináší zářící světlo Boží pravdy, aby osvětlilo mysl. Touží však proniknout ještě hlouběji, aby pravda zasáhla srdce a Boží slávou roznítila posluchačovy city (2K 4,6). Káže s vědomím, že „všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem“, a hovoří k posluchačům s takovou naléhavostí, až by se občas mohlo zdát, že je ve vytržení (5,10–11.13.20).
Jsou-li srdce posluchačů tvrdá jako kámen, třímá Boží slovo jako kladivo, které kámen drtí (Jr 23,29). Když jsou pokořeni Boží svatostí, přináší jim útěchu v duchu Krista, který nalomenou třtinu nedolomí a oživuje ducha zdeptaných (Iz 40,1-2; 42,1-3; 57,15). Nejedná se o pouhé rozhlašování informací; varuje neukázněné, těší malomyslné, ujímá se slabých a se všemi má trpělivost (1Te 5,14), a přitom se s pokorou spoléhá na Ducha Svatého, že dá hříšníkům milost k pokání, poznání a vysvobození (2Tm 2,24–25).
Cílem kázání Božího slova je proměna celého člověka, takže vyžaduje zapojení celé osobnosti, a to jak kazatelovy, tak posluchačovy. Přestože kázání zkoumáme po jednotlivých krocích, ve skutečnosti se jedná o přirozený a celistvý proces, při němž Kristus zapisuje své slovo ne inkoustem, ale Duchem Svatým do našich srdcí (2K 3,3). Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? Naše způsobilost není z nás, ale z Boha (2K 3,5).
Kažme tedy, bratři, s pokornou závislostí na Bohu jeho slovo z hlavy do srdcí, a všechna sláva připadne jemu.
Autoři: Joel Beeke a Paul Smalley
Nejnovější komentáře