Bible hovoří mnoho o bohatství a jasně ukazuje, že bychom neměli ignorovat jeho nebezpečí (Přísloví 22:22, Deuteronomium 15:7, Jakub 2:5-6). Když Bůh poslal na svět svého Syna, nedal mu palác ani honosné sídlo. Ježíš se narodil do rodiny z chudých poměrů (Marek 6:3, Jan 1:46). Bible udává několik příkladů bohatých lidí, kterým Bůh požehnal, včetně Abrahama (Genesis 13:2), Jákoba (Genesis 30:43) a Šalamouna (1. Královská 10:23). Ale v drtivé většině případů, kdy Písmo mluví o materiálním bohatství, varuje nás před jeho nebezpečím. Není hříchem být bohatým, ale bohatství samotné přináší pokušení. Hřích netkví ve vlastnění majetků, ale v našem postoji k bohatství a ve způsobu, jakým s ním nakládáme.
První list Timoteovi 6:9 říká: „Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby.“ Verš desátý pokračuje takto: „Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí.“ Mnozí tento verš citují špatným způsobem, když tvrdí, že peníze jsou kořenem všeho zlého. Verš však říká, že nás svádí láska k penězům. Definují nás naše modly. Pokud se zaměříme na pozemský úspěch, bohatství, prosperitu, vztahy nebo slávu, stáváme se modláři. Jestliže se naše pozemské cíle stávají tím nejdůležitějším v našich životech, nemůžeme se líbit Pánu (Římanům 8:8).
Bůh může svému lidu zajistit pozemské bohatství, aby jej využil způsobem, který vyžaduje. Bohatí křesťané, pro které nejsou peníze modlou, jsou pro mnohé požehnáním. Zakládají charity, přispívají sirotkům a vdovám (Jakub 1:27) a zachovávají své místní církve finančně stabilními (Malachiáš 3:10). Bez majetných křesťanů by mnoho misionářů nemohlo sloužit na misijním poli.
Zacheus byl zámožným mužem, ale jeho příjmy byly získány nesprávným způsobem a jeho život byl charakterizován hamižností. Ale poté se setkal s Ježíšem a Pán proměnil jeho život. Zacheova proměna postihla každou část jeho života – včetně způsobu nakládání s penězi. „Hle, Pane,“ řekl, „polovinu svého majetku dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně“ (Lukáš 19:8). Díky spáse nalezené v Kristu objevil Zacheus také účel svého bohatství. Nebylo pro něho hříchem být bohatým, hříchem by bylo nadále podvádět lidi a zneužívat jejich bohatství pro své sobecké zájmy. Bůh dává majetky lidem proto, aby byli k užitku ostatním.
Bůh si přeje, abychom se radovali ze všeho, co nám daroval, pokud nedopustíme, aby se tyto dary staly naším bohem. Musíme vše považovat za půjčku od Pána a ptát se Ho, jak chce, abychom s ní nakládali (Žalm 50:10-12). Pokud nejsou naše srdce sváděna touhou po bohatství, můžeme se osvědčit jako věrní správci toho, co nám Bůh svěřil.
Převzato a přeloženo z gotquestions.org
Nejnovější komentáře