Bůh pověřil každého křesťana hlásáním dobré zvěsti evangelia ztraceným. Pro některé z nás je to přirozené. Zdá se to být snadné a nenucené. Je-li to váš případ, pak pravděpodobně nepotřebujete číst tento článek.
Pro některé z nás to však tak přirozené není. Je to boj. Působí to nuceně a nepříjemně. Obavy plní naši mysl. „Co když to neřeknu správně?“ „Vím, myslí si, že jsme blázni.“ „Budou se mi vysmívat.“ Když slyšíme o službě pouliční evangelizace v našem sboru, nedokážeme si představit, že bychom se do ní zapojili. Představa, že oslovujeme cizince a sdílíme s nimi evangelium, se zdá být nemožná a nežádoucí.
Někteří z vás s těmito věcmi nezápasíte. Výborně. Ale vám, kteří jste během hlásání evangelia ztraceným prožili, stejně jako já, svírání v břiše, předkládám pár věcí, které mi pomohly.
1. Hovořit o Kristu je výsadou
Raději přemýšlejte nad tím, o kom mluvíte, než ke komu mluvíte. Ježíš Kristus je nejúžasnější bytostí vesmíru. Je stvořitelem a udržovatelem všeho prostoru, času a hmoty (Koloským 1:16-17). Vše stvořil – včetně nás. Pán Ježíš utvořil několik stovek miliard galaxií, každá z nich zahrnuje v průměru několik miliard hvězd, všechny z nich září, hoří a planou ve vesmíru. Předtím než vůbec existovala planeta, na níž by existoval život, vzduch k dýchání, slunce, které by ji ohřívalo a prostředky k jejímu udržení, druhá osoba Trojice vládla a existovala v požehnané dokonalosti. Existovala před časem i prostorem (Jan 1:1-2).
A tento Ježíš je také plný lásky. Sestoupil z nebe a ponížil se, když na sebe vzal lidskou přirozenost. Přišel na tento svět, aby byl mezi lidmi jakými jsme my. Přišel ne proto, aby nás zničil, jak bychom si zasloužili, ale aby nás zachránil, což jsme si nezasloužili. Ochotně se podřídil zlému zacházení od slabých a zkažených malých tvorů – od lidí. Hříšníci s ním jednali zle. A on to dovolil, využil si to k naplnění díla odpuštění, smíření a věčného života některých jedinců. Zemřel na kříži. Samozřejmě vstal z hrobu. A nyní je vyvýšen – plný moci vládne v nebi.
Upřímně, je úžasné, že nám Bůh umožnil hovořit o svém milovaném Synu.
2. Ježíš se nestydí za svůj lid
Odrazuje mě několik věcí. Když jsem se bál hlásat dobrou zprávu o ukřižovaném a vzkříšeném Kristu lidem, bylo to někdy proto, že jsem se styděl. Cítil jsem se trapně a nepříjemně. Ale ve světle toho, kým je Kristus, je naprosto nelogické pociťovat stud.
Ba co víc, Ježíš se za nás nestydí. Když si uvědomíme, kým jsme my; že jsme stvořeni z prachu, byli jsme oživeni a kdyby nám byly odebrány sluneční svit, kyslík, voda a teplo, okamžitě bychom zahynuli. Hřešíme. Neposloucháme Krista. Ale v Hebrejům 2:11 skutečně čteme tato slova: „Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry.“
Cože? Někdo jako Ježíš se nestydí spolčovat se s lidmi jako jsme my? Že se chtějí profesionální sportovci stýkat s jinými profesionálními sportovci dává smysl. Že se králové chtějí stýkat s jinými králi je pochopitelné. Naprosto nepochopitelné je, proč se svrchovaný Král králů touží spojovat s námi.
A naším úkolem je o něm zvěstovat dobrou zprávu.
3. Evangelizace je ohromným skutkem lásky
Zamyslete se nad tím, jak milující je zvěstovat lidem evangelium. Když někdo uvěří v osobu a dokonané dílo Ježíše Krista, zakusí to největší požehnání, obdrží ten největší dar, získá věčný život. Je osvobozen od každého hříchu. Je smířen s Bohem. Není již více spoután smrtí ani Satanem. Jde vstříc životu s nikdy nekončící radostí. Každý závažný problém, který se kdy člověk snažil vyřešit, je řešen touto zvěstí, kterou nesete. Evangelizace ztracených je obrovským projevem lásky.
4. Evangelium je úžasné
Strach z evangelizace nám pomůže překonat uvažování nad evangeliem více než nad tím, co si o nás myslí druzí lidé. Evangelium je ohromující. Někteří poznamenali, že je příliš dobré, aby bylo pravdivé. Dobrou zprávou je, že je pravdivé.
Za zpronevěru vůči nekonečně svatému Bohu si zasloužíme nekončící trápení v ohnivém jezeře (Zjevení 20:15). Spravedlivou odplatou za náš hřích je strávení věčnosti na místě, kde není úniku a kde není úlevy. Po 1000 letech v pekle věčnost pokračuje. Po 100 000 letech běží věčnost dál. Ale Bůh neponechal své vyvolené napospas tomu, co si zaslouží. Namísto toho se stal člověkem a ukázal spravedlnost, které nikdo nedosáhl. Poté podstoupil děsivou smrt na kříži. Na něm byl spravedlivý Boží hněv vylit na spravedlivého Krista. Bylo s ním zacházeno jako kdyby se dopustil našich hříchů, a to všech. Zemřel a třetího dne vstal z mrtvých. Skrze víru v něj jsme počítáni za spravedlivé – jako kdybychom žili jeho život. Velikost Kristovy dokonalé osoby pohltila velikost našeho hříchu díky jeho zástupné smrti. Bůh Otec na něj pohlédl a prohlásil nás za spravedlivé. Toto odpuštění a spravedlnost získáváme pouze vírou.
To si nemůžeme nechat pro sebe (1. Korintským 9:16).
5. Bylo nám přikázáno sdílet evangelium
Tento samotný důvod by měl stačit k tomu, aby se Boží lid horlivě ujal evangelizace (Matouš 28:18-20). Kristus netvrdí, že bychom měli o jeho smrti a vzkříšení mluvit jen ve chvílích, kdy si to přejeme. Nevybízí nás k evangelizaci jen tehdy, když se během ní cítíme dobře. Je to příkaz Jeho výsosti.
6. Evangelizace přináší radost
Kdysi jsem se necítil nadšeně ohledně poslušnosti v evangelizaci. Ale když se dívám zpět, 100% času jsem v této službě zakoušel radost v Kristu. Po určitém čase činění pouliční evangelizace je velikou radostí slyšet od druhých o příležitostech sdílet evangelium a vzájemně se k tomu povzbuzovat. Existuje jen pár radostných okamžiků, které se vyrovnají tomuto.
7. Evangelizace je příležitostí chodit podle víry
Křesťanský život znamená žit na základě víry, nikoliv pocitů (2. Korintským 5:7). Měli bychom jednat na základě věcí, v něž doufáme, a důkazu skutečností, které nevidíme (Hebrejům 11:1). Když se rozhodnu sdílet evangelium navzdory svým protichůdným pocitům, jedná se o slavnou chvíli, kdy důvěřuji v neviditelného Ježíše nad svými smysly. Mé jednání svědčí o tom, že Pánem je on, ne já.
8. Evangelizace je možností k sebezapření
V Matouši 16:24 Ježíš řekl: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.“ Velká část křesťanského života zahrnuje umrtvování čehokoliv, co vzdoruje pokorné poslušnosti vůči našemu milujícímu Pánu. Strach z evangelizace není z Boha. Takže pro ty z nás, kteří s tímto strachem bojují, je sdílení evangelia skvělou příležitostí k sebezapření uprostřed těchto bezbožných obav. Je požehnáním usmrtit věci, které brání naší radosti v Pánu. Je pro nás nejlepší, když sami sebe zmaříme. Podporuje to posvěcení. Jestliže se podřizujeme Duchu a ne tělu, rosteme ve zbožnosti.
9. Až stanete před Kristem, budete rádi, že jste evangelizovali
Jednoho dne celé lidstvo stane před Bohem. Ti, kteří uvěřili evangeliu, to učiní v duchu radosti, ne ke strašnému odsouzení. A když se před Boha postaví ten Spravedlivý, nedokážu si představit, že si pomyslíme: „Jsem tak rád, že jsem nesdílel evangelium ve chvílích, kdy jsem se příliš bál.“
10. Evangelizace oslavuje Boha
Když hlásáme čisté evangelium, můžeme si být jisti, že tím oslavujeme Boha. Hlásáme zvěst, která vzdává všechnu chválu a čest jemu. Evangelium odevzdává všechnu slávu do rukou Boha. Pokud chceme oslavit Boha, evangelizace je výborným způsobem.
11. Někdy jsou lidé zachráněni
Evangelizace je prostředkem, kterým Bůh často zachraňuje lidi. „Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo“ (Římanům 10:17). Jen pár věcí se vyrovná výsadě být Bohem použit k záchraně duše před věčným peklem, k ohromnému zázraku znovuzrození a k učinění Satanova dítěte Božím dítětem. To je motivace k evangelizaci.
12. Modlete se
Vždy můžeme Boha žádat, aby nás posilnil. Je dobrým Otcem, který naslouchá.
Existují další praktické věci, které můžeme dělat ohledně strachu z hlásání evangelia druhým. Požádejte svého vedoucího v církvi. Učte se to ve své místní církvi. Evangelizujte s lidmi ve vaší církvi. Vezměte s sebou biblický materiál k rozdávání.
Je normální obávat se evangelizace. Ale hlásat evangelium je obrovskou výsadou po mnoha stránkách. Hovoříme o Kristu, o jeho osobě a díle. Měli bychom zapřít sami sebe a svůj bezbožný strach a žít z víry. Snad těm z nás, kteří v této oblasti bojují, pomohou tyto rady k prožívání radosti z hlásání o Jeho výsosti, Pánu Ježíši Kristu.
Autor: Eric Davis
Převzato a přeloženo z The Cripplegate
Nejnovější komentáře