Dodnes, když stojím za kazatelnou a říkám věci jako: „Všichni skuteční svatí vytrvají do konce a nikdo z nich nebude ztracen,“ stále tomu nemohu uvěřit. V duchu se zasměji a pomyslím si, co by řeklo mé dvaadvacetileté já, kdyby mě teď slyšelo.
Pravda je totiž taková, že jsem nebyl vždy kalvinistou.
Byl jsem vychován jako klasický arminián v rámci baptistické tradice [Free Will Baptist, pozn. překl.]. Jako teenager jsem hltal teology jako F. Leroy Forlines a J. Matthew Pinson společně se staršími teology, například Jakuba Arminia nebo Johna Wesleye. Ve svých 22 letech jsem věřil a učil, že milost je vždy nezbytná, ale není neodolatelná, a že skuteční křesťané mohou zavrhnout Krista a přijít o svůj status ospravedlněných.
Za těmito učeními stál pohled, který spatřoval vztah mezi Bohem a člověkem takto: lidé byli stvořeni, aby žili v milujícím vztahu s Bohem. Podstatou tohoto láskyplného vztahu je svobodná – a nedeterminovaná – reakce z naší strany. Abych citoval Forlinese, viděl jsem Boha pracovat s člověkem ve „vztahu vlivu a odezvy“ spíše než ve „vztahu příčiny a následku“ (jak učí kalvinisté). Bůh by nás mohl ovlivnit, ale respektuje naši osobnost tím, že konečné rozhodnutí nechává na nás. A Bůh tak jedná ne proto, že by byl slabý, nýbrž proto, že zamýšlel, aby takto daný vztah fungoval.
Pro případ, že by vás to zajímalo, rozdíl mezi Bohem, který ovlivňuje, a Bohem, který zapříčiňuje, může být shrnut v jediném slově: jistota. Forlines to ve své knize Hledání Pravdy vyjadřuje následovně:
Domnívám se, že popis Božího vztahu vůči člověku, jenž by vzešel od kalvinistů, by se velmi podobal mému popisu vlivu a odezvy. Avšak výsledek je [v kalvinistickém pojetí] zaručen… Kdykoliv je výsledek zaručený, máme co do činění s příčinou a následkem. Když je pryč jistota, znamená to konec kalvinismu.
Má pravdu, souhlasil jsem s ním tehdy, souhlasím s ním nyní. Jednoduše jsem přešel na druhou stranu. Co se stalo? Krátkou odpovědí je, že jsem narazil při studiu na Římanům 8:28-30.
Vášnivý kazatel, problematická pasáž
Pasáž z Římanům 8:28-30 bývá často označována jako „zlatý řetěz spasení“, a to proto, že obsahuje pět „řetězových článků“ – předzvědění, předurčení, povolání, ospravedlnění a oslavení.
Jako arminián jsem považoval Římanům 8:28-30 za problematickou pasáž. Verš 29 byl důkazem pro vyvolení na základě předzvěděné víry. Ale zbytek byl složitý. Věděl jsem, co o tom tvrdí mí oblíbení komentátoři, ale nikdy jsem nebyl zcela uspokojen. Takže jsem to považoval za anomálii. Koneckonců, žádný teologický systém nevysvětluje vše dokonale.
Poté jsem začal poslouchat kázání Johna Pipera na knihu Římanům a zhroutil se mi svět. Bylo to v roce 2004, kdy mi bylo 22 let a do té doby jsem nikdy neslyšel podobné kázání. Jeho pečlivý výklad odhalil slabiny mé interpretace, které jsem už předtím vycítil, a zároveň odkryl nové možnosti výkladu. Nemohu říct, že po poslechu těchto kázání se ze mě stal přesvědčený kalvinista. Ale má jistota byla citelně otřesena. A nakonec jsem si uvědomil, že Pavlův zlatý řetěz, stejně jako kalvinismus, se opírá o jistotu.
Zůstane řetěz neporušený?
Dovolte mi vizuálně přednést argument na verších 29-30. (Povšimněte si výrazů, nad nimiž jsou písmena.)
Jako arminián jsem přirozeně souhlasil s komentátorem Josephem Bensonem: „Apoštol netvrdí… že naprosto stejný počet lidí je povolán, ospravedlněn i oslaven.“ Koneckonců, to by znamenalo jistotu. Čím víc jsem však tuto pasáž studoval, tím více se zdálo, že přesně to měl Pavel na mysli.
Zaprvé, povšimněte si každého článku zvlášť. (Pro přehlednost jsem je označil pěti písmeny.) Pavel začíná popisem skupiny lidí, pro kterou Bůh něco udělal („ty, které předem poznal“). Poté dodává, jak se stejnou skupinou jedná dál („také předem určil“). Slovíčko „také“ v každém řetězovém článku nám ukazuje, že v obou polovinách je řeč o stejné skupině lidí. Ty, které předem poznal, jsou také ti, které předem určil. Z toho vyplývá, že A = B. To platí pro každou větu, jež je součástí řetězu.
Ale pak si všimněte, jak se jednotlivé věty překrývají. Druhé sloveso v každém řetězovém článku slouží jako první sloveso pro následující. To je, co spojuje těchto pět vět jako články řetězu. A to je důvod, proč jsem usoudil, že Benson a já jsme se mýlili. Pavel tvrdí, že stejný počet lidí – tedy naprosto stejná skupina lidí – je předem poznána, předem určena, povolána, ospravedlněna a oslavena. Jinými slovy, A = B = C = D = E.
Jako arminián jsem byl nucen argumentovat, že těchto pět kroků jsou obecným popisem událostí, kterými musí projít každý skutečný svatý – bez záruky, že lidé ze skupiny A se dostanou až do skupiny E. Věřil jsem tedy, že lidé mohou odpadnout v kterékoli fázi tohoto procesu. Nebyl to tedy řetěz, ale spíš terč, v němž se kruhy postupně zmenšují, čím více se přibližujete jeho středu.
Ale čím víc jsem zkoumal původní biblický jazyk, tím nepravděpodobnější se toto učení stávalo. To mě nevyhnutelně vedlo ke kalvinismu. Vždyť pokud jsou všichni povoláni také ospravedlněni, pak povolání zaručuje víru, protože víra předchází ospravedlnění (Římanům 5:1). Pokud jsou navíc všichni ospravedlnění také oslavení, pak musí být ospravedlnění trvalým stavem – rozhodnutím, které Bůh nikdy neodvolá.
Účel zlatého řetězu
Je důležité pochopit, proč Pavel tento řetěz vůbec ukoval. Odpověď se nalézá ve verši 28:
Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.
Všimněte si, že Pavel zde nepřichází s věcným tvrzením („Všechny věci spolu působí k jejich dobrému“). Pronáší výrok založený na poznání („Víme, že všechny věcí spolu působí k jejich dobrému“).
Tak vyvstává otázka: „Jak víme?“ Jakou jistotu můžeme mít, že navzdory všem pochybnostem všechny věci budou společně působit k dobrému těm, kteří milují Boha a jsou jím povoláni? Odpověď přináší zlatý řetěz. Proto také verš 29 začíná slovem „neboť“ – poskytuje totiž argument pro to, jak můžeme vědět, co je psáno ve verši 28. Argument v kostce zní takto: Víme, že všechny věci spolu působí k dobrému povolaným, protože pokud jste povolaní, znamená to, že jste předem poznaní a předem určení, abyste byli připodobněni obrazu Krista, což znamená, že jste nyní ospravedlnění a nakonec budete oslaveni.
Proto víme – protože je tento řetěz nezničitelný.
Forlines měl pravdu. V arminiánském pojetí vlivu a odezvy neexistuje jistota. Ale to by zničilo účel této pasáže, protože jistota je přesně tím, o co Pavlovi jde. Pokud lidé mohou vypadnout v jakékoli fázi z onoho řetězu, pak nikdy nemůžeme skutečně vědět, že všechny věci spolu působí k dobrému povolaným. Mohou, ale nemusí – protože konečný výsledek závisí na povolaných. Mnoho z povolaných by nikdy nebylo ospravedlněno, ještě méně oslaveno.
Ale dobrou zprávou je, že tento řetěz je nezničitelný, protože jej ukoval sám Bůh. Neznamená to, že naše kázání nebo víra nejsou nezbytné. Ani to neznamená, že si můžeme být jisti svým spasením bez ohledu na to, zda vytrváme. Jednoduše to znamená, že Bůh nezanechal Kristovu rodinu napospas vrtkavým lidským bytostem. Bůh činí víc, než že jen ovlivňuje – předurčuje. To je důvod, proč všechny věci spolu působí k dobrému těm, kdo jsou povoláni, a Kristus bude prvorozený mezi mnoha bratry (v. 29).
Bůh je zodpovědný. Výsledek je zaručený. A to je, přátelé, jistota.
Autor: Justin Dillehay
Nejnovější komentáře