Existuje slavné místo k životu připravené samotným Ježíšem Kristem pro všechny Jeho věřící. V tomto světě nenalézají svůj odpočinek, jsou v něm poutníky a cizinci. Nebe je jejich skutečným domovem.
V nebi bude místo pro všechny hříšníky, kteří se utekli ke Kristu skrze víru, kteří v Něj vložili svou důvěru – od nejmenších po ty největší. Nikdo nebude vyděděn, nikdo nebude vyvržen ven, nikdo nebude odříznut. Každý tam bude stát a bude mít podíl v dnu, kdy Pán přivede mnoho lidských synů do své slávy. V Otcově domě je mnoho příbytků.
Čtenáři, chci, aby ses po skončení tohoto života dostal do nebe. Přeji si, aby nebe bylo plné a chci, abys byl jedním z jeho obyvatel. Poslouchej mě na okamžik, řeknu ti něco o podstatě tohoto místa.
Mohu ti říct něco málo o požehnanosti nebe, ale ne vše. Který smrtelník dokáže vysvětlit plnou podstatu dědictví svatých ve světle? Kdo dokáže popsat slávu, která má být zjevena a dána Božím dětem? Slova selhávají, jazyk nestačí. Mysl nedokáže porozumět, jazyk nedokáže dokonale vyjádřit ony věci, které jsou obsaženy ve slávě, která má přijít na syny a dcery Nejvyššího Pána. Ach, jak pravdivý je výrok apoštola Jana: „Ještě se neukázalo, co budeme“ (1. Janův 3:2).
Samotná Bible odhaluje roušku, která zahaluje tuto problematiku, jen málo. Jak by mohla více? Nemohli bychom plně porozumět, jestliže by nám bylo řečeno více. Naše porozumění je ještě příliš tělesné, abychom si toho mohli vážit více, pokud bychom toto zjevení dostali. Bible obecně nakládá s tímto předmětem v negativním světle, nikoliv v pozitivních prohlášeních. Popisuje totiž, co nebude součástí onoho slavného dědictví, abychom mohli získat chabou představu toho, co bude. Vykresluje absenci jistých věcí, abychom mohli okusit požehnanost současných věcí. Říká nám, že ono dědictví bude neporušitelné, neposkrvněné a nevadnoucí. Říká nám, že ďábel bude svázán, že nebude již více existovat noc ani prokletí, smrt bude vhozena do ohnivého jezera, že všechny slzy budou setřeny a obyvatelé již více neřeknou: „Jsem nemocen.“ A to jsou vskutku slavné věci! Žádná porušitelnost! Žádná poskrvna! Žádné vadnutí! Žádný ďábel! Žádné prokletí hříchu! Žádný zármutek! Žádné slzy! Žádné nemoci! Žádná smrt! Pohár Božích dětí bude vskutku přetékat!
Ale čtenáři, jsou zde řečeny i pozitivní věci o slávě, která přijde na Boží dědice, která nebude zadržena. Je mnoho sladké, potěšující a nepopsatelné útěchy v jejich budoucím dědictví, o níž by všichni praví křesťané měli rozjímat.
Přináší nám potěšení poznání? Je ono málo, co víme o Bohu, Kristu a z Bible vzácné pro naše duše a toužíme po větším poznání? Ve slávě bude vše dokonalé. Co říká Písmo? „Poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán“ (1. Korintským 13:12). Požehnán buď Bůh, nebude již více neshod mezi věřícími! Episkopálové a presbyteriáni, kalvinisté a arminiáni, zastánci křtu nemluvňat a zastánci křtu dospělých – všichni budou jedné mysli. Dřívější neznalost pomine. Budeme žasnout, jak dětinští a slepí jsme byli.
Přináší nám potěšení svatost? Je hřích břemenem a hořkostí v našich životech? Usilujeme o celistvé přizpůsobení se Božímu obrazu? Ve slávě bude vše dokonalé. Co říká Písmo? „Kristus sám sebe vydal… aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového“ (Efeským 5:27). Ah, jaká blaženost věčné odluky od hříchu! Ach, jak málo činíme v tomto čase to nejlepší!
Přináší nám potěšení odpočinek? Cítíme se často mdle kvůli neustálému pachtění? Toužíme po světě, v němž nepotřebujeme být neustále ostražití a připraveni k boji? Ve slávě bude vše dokonalé. Co říká Písmo? „A tak zůstává odpočinutí Božímu lidu“ (Židům 4:9). Střety, které prožíváme den za dnem, hodinu za hodinou se světem, tělem a ďáblem, dojdou svého konce, nepřítel bude svázán, válka skončí, ničemníci ustanou od trápení druhých, unavení dojdou odpočinutí. Přijde ohromný klid.
Přináší nám potěšení služba? Považujeme za sladké sloužit Kristu, a přesto sténáme, dokud jsme v tomto pomíjívém těle? Je náš duch často ochotný, ale obtížený ubohým slabým tělem? Upokojme se. Ve slávě budeme schopni sloužit mu dokonale bez únavy. „Slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí“ (Zjevení 7:15).
Přináší nám potěšení posvěcení? Považujeme svět za prázdný? Toužíme po zaplnění každého prázdného místa a mezery ve svých srdcích? Ve slávě bude vše dokonalé. Nebudeme se více rmoutit nad prasklinami na svých pozemských nádobách, nad trny ve všech růžích a nad kaly ve sladkých pohárech. Již nebudeme více vyznávat se Šalamounem: „Vše je marnost a trápení ducha.“ Nebudeme již volat společně se starým Davidem: „Vidím dovršení všeho dokonalého.“ Co říká Písmo? „Já ale spatřím tvou tvář v spravedlnosti; až procitnu, budu nasycen tvým zjevem“ (Žalm 17:15).
Přináší nám společenství svatých potěšení? Cítíme, že nikdy nejsme tak šťastní, jako když jsme se znamenitými lidmi na této zemi? Nikdy se necítíme tak doma jako v jejich společnosti? Ve slávě bude vše dokonalé. Co říká Písmo? „Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost“ (Matouš 13:41). „Pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů“ (Matouš 24:31). Buď pochválen Bůh, uvidíme všechny svaté, o nichž čteme v Bibli a v jejichž šlépějích se snažíme jít.
Spatříme apoštoly, proroky, patriarchy, mučedníky, reformátory, misionáře a služebníky, jichž svět nebyl hoden. Spatříme tváře těch, které jsme znali a milovali v Kristu na této zemi, při jejichž odchodu jsme ronili hořké slzy. Spatříme je zářící a slavné jako nikdy předtím. A co je nejlepší, spatříme je beze spěchu a úzkosti, bez pocitu, že se scházíme, abychom se opět rozešli. Ve slávě není smrt, rozchod ani rozloučení!
Přináší nám společenství s Kristem potěšení? Je pro nás Jeho jméno vzácné? Cítíme, že naše srdce planou při pomyšlení na Jeho lásku ve smrti? Ve slávě s ním budeme mít dokonalé obecenství. „Budeme navždy s Pánem“ (1. Tesalonickým 4:17). Budeme s Ním v ráji, v království uzříme Jeho tvář. Naše oči spatří ony ruce a nohy, které byly probodeny hřeby, a hlavu, která byla korunována trny. Kde je On, tam budou také synové Boží. Až přijde, přijdou společně s Ním, když se posadí, posadí se oni po Jeho boku. Jak požehnané vyhlídky! Jsem umírajícím člověkem v umírajícím světě; vše přede mnou je neviditelné, přicházející svět je pro mne neznámým přístavem. Ale Kristus v něm bude, a to stačí. Jestliže máme pokoj, když Jej následujeme vírou na této zemi, oč větší pokoj zakusíme, až Ho uvidíme tváří v tvář.
Ach, čtenáři, pokud stále nepatříš mezi dědice slávy, lituji tě z celého svého srdce. O co přicházíš! Jak málo pokoje zakoušíš! Jsi ve stavu, kdy zápasíš, lopotíš se pro pouhé pozemské cíle – hledáš odpočinutí, ale žádné nenalézáš, honíš stíny, které nikdy nechytíš, divíš se, proč nejsi šťastný, ale odmítáš vidět příčinu – hladovíš a žízníš, jsi prázdný, a přesto slepý k tomu mnohému, co máš na dosah, tvá očekávání hynou a žádná nesahají za tvůj hrob. Ach, kéž budeš moudrý! Kéž uposlechneš hlas Ježíše a učíš se od Něj.
Čtenáři, jestliže jsi jedním z dědiců slávy, můžeš se radovat a být šťastným. Ty nejlepší věci teprve přicházejí. Můžeš nést svůj kříž bez reptání, tvé lehké soužení je pouze dočasné, utrpení nynějšího věku se nedají porovnat se slávou, která má být zjevena. Když se zjeví Kristus, náš život, i ty se zjevíš spolu s Ním ve slávě. Nemusíš závidět bezbožníku jeho bohatství, vždyť jsi skutečně bohatý.
Dobře to vyjádřil umírající věřící z mé farnosti: „Jsem bohatší, než jsem kdy byl za celý svůj život.“ Nemusíš být sklíčen ve své nemoci, tvá věčná část je v bezpečí a je uchovávána, ať se s tvým tělem stane cokoliv. Můžeš s klidem hledět do tváře smrti, otevírá dveře mezi tebou a tvým dědictvím. Nemusíš se příliš rmoutit nad věcmi tohoto světa, nad odlukami a úmrtím blízké osoby, nad ztrátami a těžkostmi, den shromáždění je před tebou; tvému pokladu se nemůže nic stát. Nebe se každým rokem plní těmi, které miluješ a země se jimi vyprazdňuje. Sláva je tvým dědictvím. Skrze víru je vše tvé. Pokud jsi synem Boha, brzy ti bude dáno.
Nejnovější komentáře