Ježíš se narodil jako Žid nejenom proto, aby křesťanství nedalo záminku neonacistům a Ku-klux-klanu, ale aby učinil přítrž vší etnické a rasové nadřazenosti – včetně té židovské. Narodil se jako Žid, aby všechny rasy a všechna etnika přivedl k pokornému spoléhání na milosrdenství. Narodil se jako Žid proto, aby se příslušníci všech ras radovali z milosrdenství, a ne z množství melaninu; aby se etnické skupiny těšily z milosrdenství více než ze svých specifik; aby se každý kmen těšil z milosrdenství více než ze svých odlišností. Ježíš se narodil jako Žid, aby zničil všechnu chloubu vyplývající z etnické příslušnosti.
Dospět k tomuto závěru není snadné, přestože v historii Ježíšův židovský původ ranil pýchu všech etnických skupin včetně Židů. I apoštol Pavel potvrzuje, že dojít k tomuto závěru není jednoduché. Jen co ho vyjádří, jedním dechem dodává: „Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!“ (Římanům 11:33). Tím reaguje na skutečnost, že se Bůh celého vesmíru spojil s židovským národem, aby zachránil lidi ze všech etnických skupin. Nespojil se s ním proto, že by musel nebo že byl zmatený, ale proto, že je toto spojení z našeho pohledu „nevyzpytatelné“. Zcela přesahuje naše chápání.
Pavel nám však z Boží pomoci dal nahlédnout do tohoto tajemství více než kdokoli jiný. Nikdo ho však nedokázal plně vyjádřit. Zvu vás, abyste společně se mnou nahlédli do tohoto tajemství – alespoň do té míry, do jaké je to možné v rámci jednoho článku.
„Z nich podle těla“
Ježíš se narodil jako Žid. Proto se ho samařská žena u studny ptala: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ (Jan 4:9). Později jí Ježíš řekl: „Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů“ (Jan 4:22).
Ani apoštol Pavel neopomíjel Ježíšův židovský původ. Klade otázku: „Co má tedy Žid navíc? Nebo jaký je užitek obřízky?“ Odpovídá: „Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny Boží výroky“ (Římanům 3:1–2). Tuto myšlenku dále rozvíjí:
Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení, jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen (Římanům 9:4–5).
Vrcholná výsada příslušníků židovského národa je ta, že „z nich podle těla pochází Mesiáš.“ Ježíš se narodil jako Žid. A tato výsada převyšuje všechny ostatní v tomto světě, protože je vtěleným Bohem – „který je nade vším, Bůh požehnaný na věky.“ Největší výsadou židovského národa je skutečnost, že se uprostřed něj narodil Syn Boží.
Ježíš se tedy narodil jako Žid. Nebyla to pouhá náhoda. Ze všech národů se dostalo té největší výsady právě Židům. A Pavel tuto pravdu nezastírá, ale naopak ji vyvyšuje přede všemi Židy i národy.
Otázkou je proč. Ne jenom ve smyslu, proč se to stalo. Otázkou je: Co z toho plyne? Jaký záměr má Bůh s Ježíšovým židovským původem? A pokud nemá žádný hlubší význam, jelikož je Ježíš Zachráncem všech národů, proč to Pavel jednoduše nepřejde?
Co stojí v pozadí?
Bůh se ztotožnil s lidstvem tím, že se stal etnickým Židem. To proto, že před dvěma tisíci lety navázal vztah s Abrahamem, otcem židovského národa. „Ty jsi Hospodin, Bůh, který vyvolil Abrama, vyvedl ho z chaldejského Úru a změnil mu jméno na Abraham“ (Nehemjáš 9:7). Od té doby byli Židé vyvoleným Božím národem. „Pouze vás jsem poznal ze všech čeledí země“ (Amos 3:2). „Tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím“ (Deuteronomium 7:6).
Bůh už od samého počátku plánoval, že skrze Abrahama dojdou požehnání všechny národy. „Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země“ (Genesis 12:3). Izrael si přesto zachoval výsadní postavení.
Bůh jednal dva tisíce let téměř výhradně s Izraelem, a ne s ostatními národy. „V minulých pokoleních nechal všechny národy chodit po jejich cestách“ (Skutky 14:16). „Jenom k tvým otcům Hospodin přilnul, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo po nich, totiž vás, ze všech národů“ (Deuteronomium 10:15). Odpuštění hříchů bylo Židům uděleno prostřednictvím krve obětí, jež ukazovaly na Krista (Leviticus 4:20; Římanům 3:25). Kromě toho Židé obdrželi zaslíbení, že právě z jejich národa vzejde Mesiáš (Izajáš 9:6–7). „Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým“ (Lukáš 1:32–33).
To je důvodem, proč se Ježíš narodil jako Žid. Bůh vyvolil židovský národ, aby byl „jeho vlastnictvím“ (Deuteronomium 14:2). Právě v něm konal dva tisíce let své vykupitelské dílo – nekonal ho mezi Číňany, Afričany ani Germány se světlou pokožkou. „Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem“ – tedy narozeného jako Žida (Galatským 4:4).
Co z toho plyne?
Odpověď na otázku proč týkající se minulosti však znesnadňuje otázku proč týkající se budoucnosti. Proč Bůh uzavřel s Izraelem smlouvu a ztotožnil se s ním skrze vtěleného židovského Mesiáše? Jaké závěry z toho plynou? Proč se rozhodl zrovna pro tyto kroky?
Život, smrt a vzkříšení tohoto židovského Mesiáše pochopitelně vedly k záchraně pohanů, tedy ostatních národů. Za svého života Ježíš prohlásil: „Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes; avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty“ (Matouš 8:11–12). Židovským představeným řekl: „Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu“ (Matouš 21:43). A svou službu zakončil příkazem: „Čiňte učedníky ze všech národů “ (Matouš 28:19).
Přesto byla záchrana stále „ze Židů“ (Jan 4:22). Pavel objasňuje, v jakém smyslu. Když Izrael odmítl Ježíše jako Mesiáše, podobal se větvím, které byly odlomeny od abrahámovské smlouvy. Když pohané uvěřili v Ježíše jako Mesiáše, podobaly se vyťatým větvím naroubovaným na židovskou smlouvu.
Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene i tučnosti olivy, nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe (Římanům 11:17–18).
Kořen nese tebe! To znamená, že jste zachráněni díky Boží věrnosti vůči Izraeli, jelikož máte podíl na jeho kořenu.
Jinými slovy, neexistuje jeden způsob záchrany pro pohany a druhý pro Židy. Existuje pouze jeden jediný – patřit k pravému Izraeli – tomu zachráněnému. Pavel jasně uvedl, že „ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael“ (Římanům 9:6). Přirozený původ z člověka automaticky nedělá součást pravého Izraele. Mnoho lidí nepochází z Izraele, ale stali se součástí pravého Izraele – toho, jenž Bůh „povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů. Jak praví u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou‘“ (Římanům 9,24–25).
Být pravým Židem není otázkou etnické příslušnosti, ale víry v Mesiáše: „Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek… ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou“ (Římanům 2:28–29). Z pohanů se stali „Židé“.
Tak se naplnilo zaslíbení dané Abrahamovi v Genesis 12:3: „Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry; dopředu oznámilo Abrahamovi: ‚V tobě budou požehnány všechny národy‘“ (Galatským 3:8). Tak se stal Abraham „otcem mnoha národů“ (Genesis 17:5; Římanům 4:17).
„Záchrana je ze Židů“ nejen kvůli Ježíšovu židovskému původu, ale také proto, že zachraňuje pohany, když je činí spoluúčastníky židovského dědictví. Skrze Kristovu krev „jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu. Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny“ (Efeským 2:18–19). Z pohanských „cizinců“ se stali plnohodnotní občané zachráněné židovské rodiny. “Jste símě Abrahamovo [Židé i pohané], dědicové podle zaslíbení“ (Galatským 3:29).
„Celý Izrael bude zachráněn“
Někteří se domnívají, že zahrnutí pohanů do židovského dědictví představuje konec zvláštního Božího jednání s etnickým Izraelem. Tak to ale není. Pavel učí, že až vejde „plnost pohanů“, bude „zachráněn celý Izrael“ (Římanům 11:25–26). Řeč je o celém etnickém národu, který se v budoucnu obrátí ke Kristu, až vejde „plnost pohanů“.
Někteří tvrdí, že „celý Izrael“ v tomto případě neodkazuje na etnický národ, ale všechny vyvolené – Židy i pohany. Existuje nejméně pět přesvědčivých důvodů, proč tento názor neobstojí. Uvedu dva z nich.
Za prvé, je velmi nepravděpodobné, že pouhých jedenáct řeckých slov, která oddělují pojem „Izrael“, změní jeho význam. V prvním případě by šlo o „etnický národ“, ve druhém o „vyvolené Židy a pohany“ (Římanům 11:25–26). Prakticky všichni souhlasí s tím, že v prvním případě hovoří o etnickém Izraeli. Proto je o něm jistě řeč i ve druhém případě: „Část Izraele se zatvrdila… Bude však zachráněn celý Izrael.“ „Celý Izrael“ odkazuje na etnický národ, který se částečně zatvrdil. Jednou však dojde záchrany.
Za druhé, paralela mezi dvěma částmi verše Římanům 11:28 ukazuje na „celý Izrael“ jako na etnický národ. První část verše 28 uvádí: „Podle evangelia jsou [etniční Izraelci] nepřátelé“ Boha. Druhá polovina verše říká: „Ale podle vyvolení zůstávají [etniční Izraelci, kteří byli nepřáteli] milovanými pro své otce.“ Cílem tohoto verše je ukázat, že ačkoli etnický Izrael nyní porušuje smlouvu a nevěří, v budoucnu se situace změní. Lidé, kteří jsou nyní nepřáteli, se později obrátí na základě Božího vyvolení a lásky. (Viz také paralely mezi Římanům 11:12 a 15.)
Proč to udělal zrovna tímto způsobem?
Nyní je vhodné se pozastavit a položit si otázku: Proč se Bůh rozhodl zachránit lidi ze všech národů, včetně toho židovského, tak spletitým způsobem?
Pokusím se tento spletitý způsob shrnout:
1. Když Adam a Eva pohrdli Boží dobrotou a řídili se vlastní moudrostí, celé lidstvo upadlo do hříchu a propadlo zkaženosti (Genesis 3:6; Římanům 5:12). V Genesis 10 a 11 se vynořilo spoustu národů, všichni jejich příslušníci byli „děti hněvu“ (Efeským 2:3). Žádný národ na zemi nebyl hoden Božího požehnání. Všechny si naopak zasloužily zničení.
2. Když Bůh započal svůj plán záchrany lidstva, vyvolil si na dva tisíce let Izrael jako hlavního příjemce jeho díla spásy (Deuteronomium 7:6; Amos 3:2). Vyvolení Izraele ze všech národů nebylo založeno na jakýchkoli zásluhách, díky kterým by si ho Izrael zasloužil více než ostatní národy. Než Bůh povolal Abrahama, uctíval modly (Jozue 24:2, 14). „Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy i Řeky, že jsou všichni pod mocí hříchu“ (Římanům 3:9).
3. Dva tisíce let Bůh nabízel Izraeli záchranu (Římanům 9:4–5) a v celé židovské historii a skrze Písma jim ukazoval na Mesiáše (Lukáš 24:27). Jejich reakcí byla převážně nevíra, jak prohlásil Štěpán: „Vy tvrdošíjní… stále vzdorujete Duchu Svatému; jak vaši otcové, tak i vy!“ (Skutky 7:51). Nebo slovy Pavla: „O Izraeli však říká [cituje Izajáše 65:2]: ‚Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu‘“ (Římanům 10:21).
4. Nevíra židovského národa i navzdory velkým výhodám, kterým se těšil, měla ukázat, že Zákon bez Zachránce nevede k ospravedlnění, ale pouze k odhalení a rozhojnění hříchu (Římanům 3:20; 5:20). Tato skutečnost zacpala ústa celému světu. Jestliže totiž Izrael se všemi svými výhodami „k cíli Zákona nedospěl“ (Římanům 9:31), neměly by si ani ostatní národy myslet, že to zvládnou. „Víme, že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět“ (Římanům 3:19).
5. Mesiášovým vtělením, životem, smrtí a vzkříšením byla potvrzena zaslíbení daná otcům a milosrdenství se zpřístupnilo všem národům. „Kristus se stal služebníkem obřezaných… aby potvrdil zaslíbení daná otcům a aby národy slavily Boha za jeho milosrdenství“ (Římanům 15:8–9).
6. Izrael se zatvrdil (Římanům 11:25; 2. Korintským 3:14) a toto zatvrzení přetrvává i v jednadvacátém století. Potrvá, „dokud nevejde plnost pohanů“ (Římanům 11:25).
7. V tomto čase – čase národů (Lukáš 21:24) — se evangelium rozšíří mezi všemi národy světa. „Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec“ (Matouš 24:14).
8. Až přijde „plnost pohanů… bude… zachráněn celý Izrael“ (Římanům 11:25–26).
9. Kristus se vrátí a ustanoví své království (Římanům 11:26).
To je tedy způsob, jakým Bůh naplánoval vykoupit lidi ze všech etnických skupin, což zahrnuje i závěrečné obrácení celého Izraele — celou generaci, která na konci tohoto věku společně přijde k víře. Proč je tento způsob tak složitý? Pavel odpovídá v Římanům 11:30–32:
Jako vy [pohané] jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost [Židů], tak i oni [Židé] nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám [pohanům], aby [Židé] také došli milosrdenství. Bůh totiž všechny [Židy i pohany] uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
Stručně to lze shrnout následovně:
Pohanské národy žili po pádu v neposlušnosti.
Bůh tedy vyvolil Izrael.
Izrael žil v neposlušnosti navzdory všem svým výsadám.
Bůh tedy vylil své milosrdenství na pohanské národy.
Toto milosrdenství prokázané národům vyvrcholí velikým milosrdenstvím – spasením Izraele.
Všechny národy tedy plně spoléhají na milosrdenství, a ne na své zásluhy.
Ano, je to komplikované. Zvláštní. Zdlouhavé. A to vše nakonec vede Pavla k následujícímu prohlášení: „Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!“ (Římanům 11:33).
Konečný cíl: Aby národy byly pokořeny a doufaly v milosrdenství
Jaký je tedy konečný záměr s touto spletitou záchranou? Pavel to vyjadřuje následovně: „Bůh totiž všechny [Židy i pohany] uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval“ (Římanům 11:32). Pavel už předtím vyjádřil původní záměr – „aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět“ (Římanům 3:19). To je negativní aspekt. Všechny etnické skupiny jsou kvůli své neposlušnosti pokořeny.
Židé jsou pokořeni, protože navzdory všem svým výhodám se podobají vylomeným větvím a účastníky abrahámovské smlouvy se na základě pouhé víry stali pohané (Římanům 11:19; 9:30–31). Pohané jsou pokořeni, protože stojí jenom vírou (Římanům 11:20) a jsou závislí na židovském kořenu, ne naopak (Římanům 11:18). Člověk se musí stát „Židem“, aby byl zachráněn (Galatským 3:7). Ale žádný Žid není zachráněn na základě svého etnického původu. Ne všechen Izrael je Izrael (Římanům 9:6). „Nedomnívejte se, že si můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham.‘ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů“ (Matouš 3:9).
Všechna ústa jsou umlčena. Žádná etnická skupina se nemůže povyšovat. Všichni jsou uzavřeni pod neposlušnost. Každý člověk musí spolknout svou pýchu. Pohané se musí stát Židy (včetně nacistů a příslušníků Ku-klux-klanu), aby byli zachráněni. A Židé se musí zřeknout veškeré své závislosti na etnickém původu, připojit se k pohanům a spoléhat na milosrdenství.
Jeden národ, který se těší z milosrdenství
Ježíš se narodil jako Žid. Z každé části tohoto Božího plánu vyzařuje jeho „nevyzpytatelná“ a „nevystižitelná“ moudrost. Cílem je učinit přítrž vší rasové a etnické nadřazenosti a dovést všechny rasy a etnické skupiny k pokorné závislosti na milosrdenství.
Kristus se narodil jako Žid, aby se příslušníci všech ras radovali z milosrdenství, ne z množství melaninu; aby se etnické skupiny těšily z milosrdenství více než z etnických specifik; aby se každý kmen těšil z milosrdenství více než ze svých odlišností. Ježíš se narodil jako Žid, aby zničil všechnu chloubu vyplývající z etnické příslušnosti. A tím vytvořil nový a radostný národ, který se těší z milosrdenství.
Autor: John Piper
Tento článek vznikl ve spolupráci s DesiringGod.
Nejnovější komentáře