O půstu máme tendenci smýšlet negativním způsobem. Je to pochopitelné. Půst představuje odříkání. Znamená to vzdát se jídla a pití, případně jiného dobrého daru od Boha. Důvod, proč se mnoho z nás jen zřídkakdy postí, je dost možná ten, že se zaměřujeme především na to, o co během půstu přicházíme, a ne na to, co díky němu získáváme.
Ale křesťanský půst neznamená pouze něčeho se vzdát. Není o pouhém odříkání. Cílem křesťanského půstu není ve své podstatě něco ztratit, ale získat. Naše odříkání vždy slouží nějakému vyššímu cíli a záměru – a tento cíl představuje užitek, nikoli ztrátu. Křesťanský půst znamená něco si odříct za účelem dosáhnout konkrétního křesťanského cíle. V opačném případě nelze mluvit o křesťanském půstu.
Ježíš nenechal svou církev na pochybách v otázce, zda se má postit. Řekl „když se postíte“, ne „pokud“ (Matouš 6:16–17). Navíc zaslíbil: „Tehdy se budou postit“ (Matouš 9:15). Raná církev se postila (Skutky 9:9; 13:2; 14:23) a křesťané se postí dodnes – už dva tisíce let. A jestliže se postíme opravdu křesťanským způsobem, výsledkem není ztráta, ale užitek. Ale aby byl náš křesťanský půst duchovní hostinou, připomeňme si jeho smysl a užitek.
Smysl (křesťanského) půstu
Půst se v dnešní době těší stále větší oblibě. Křesťané by proto měli být obezřetní, aby jejich pohled na tuto problematiku formovalo Ježíšovo učení, a ne populární kultura. Ještě v minulé generaci se ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že půst škodí zdraví. Dnes je to přesně naopak. Stále víc dietologů uvádí: „Je-li půst praktikován správným způsobem, může mít blahodárný vliv na vaše zdraví“ (Celebration of Discipline, s. 48). Jaký je tedy rozdíl mezi tímto moderním a křesťanským půstem?
Hlavním rozdílem je křesťanský cíl. Mohli bychom ho označit také jako Duchovní s velkým D, neboť při něm působí Duch svatý. Nejde jen o naši duchovní složku v kontrastu s materiální, ale o Duchovní princip, který stojí proti naší přirozeností. Základní a nepostradatelnou součástí křesťanského půstu je křesťanský záměr. Cílem může být posílení v upřímné modlitbě (Ezdráš 8:23; Jóel 2:12; Skutky 13:3), hledání Božího vedení (Soudců 20:26; Skutky 14:23), Boží vysvobození či ochrana (2. Paralipomenon 20:3–4; Ezdráš 8:21–23) nebo pokoření se před jeho tváří (1. Královská 21:27–29; Žalm 35:13). Můžeme jím vyjádřit pokání (1. Samuelova 7:6; Jonáš 3:5–8), zármutek (1. Samuelova 31:13; 2. Samuelova 1:11–12) nebo starost o jeho dílo (Nehemjáš 1:3–4; Daniel 9:3). Cílem může být i přemáhat pokušení a plně se odevzdat Bohu (Matouš 4:1–11). Tím nejlepším záměrem je však vyjádřit Bohu svým půstem lásku a oddanost (Lukáš 2:37). Půstem vyznáváme: „Bože, tak moc po tobě toužím.“
Bez Duchovního cíle nelze hovořit o křesťanském půstu, ale o pouhém hladovění.
Užitek z (křesťanského) půstu
Křesťané se můžou postit z dietních důvodů, případně kvůli blahodárným účinkům, které nutriční specialisté tak vyzdvihují. Ale půst z dietních důvodů není křesťanským půstem. Jaký Duchovní užitek tedy můžeme od Boha získat prostřednictvím našeho cílevědomého křesťanského půstu? Jak Bůh odměňuje půst založený na víře?
Je jasné, že křesťanský půst nezůstává bez užitku. Vyplývá to z Kristových slov, která pronesl na velmi významném místě. V kázání na hoře nás vybízí, abychom se postili v skrytu, ne před lidmi. „A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí“ (Matouš 6:18). Jedná se o zaslíbení – Bůh odměňuje půst. Ale jak?
Nejprve si ujasněme jednu důležitou věc. Bůh nás neodměňuje proto, že půstem dosvědčujeme sílu své vůle, ale protože jím vyjadřujeme touhu, aby Bůh zaplnil naši vnitřní prázdnotu. Křesťanský půst nevychází z našich sil, ale z moci Božího působení (Filipským 2:12–13) a ze síly, kterou on sám poskytuje (1. Petrův 4:11).
Když tedy víme, že půst není založen na naší síle nebo vůli a konáme ho v skrytu před jeho tváří, a ne před lidmi, jakou odměnu nám Bůh ze své svobodné a neomezené milosti může dát?
1. Vyslyšení upřímné modlitby
První a bezprostřední odměna za půst je zároveň jedním z důvodů, proč se postit. Tento konkrétní důvod jsme už zmínili. Půst je jakýmsi pomocníkem při modlitbě. Vyjadřujeme jím neobyčejné zaujetí a jde ruku v ruce s prosbami předkládanými Bohu skrze Krista (Římanům 5:2; Efeským 2:18; 3:12). Modlitba doprovázená půstem, v níž Boha žádáme o něco konkrétního, je jiná než běžná každodenní modlitba.
Půst je určitým měřítkem víry v životě křesťana. Není jeho obvyklou součástí. Obvyklá je vytrvalá modlitba a potěšení z Dárce prostřednictvím jeho darů – tedy i jídla a pití. Půst je určený pro nevšední modlitby. V půstu vyznáváme Dárci, že se z něj samotného těšíme více než z jeho darů.
2. Boží blízkost
To vede k největší odměně vyplývající z křesťanského půstu a k „nejvyššímu“ cíli ze všech. Už jsme ho zmínili: je jím sám Bůh. Důležitější než Boží pozemské vedení, ochrana, vysvobození a zaopatření je naše věčné přijímání Boha a radost v něm.
Bůh nás svořil závislé na jídlu a pití proto, aby nás naučil něco o sobě. Stvořil svět plný jídla a pití, abychom mohli zakoušet jeho dobrotu, když jsou naše ústa plná, a připomínat si, že je lepší než jídlo a pití, když máme prázdné žaludky. Půst nám připomíná, že Bůh je naším nejvydatnějším pokrmem: „Všichni žízniví, pojďte k vodám, i ten, kdo nemá peníze. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko“ (Izajáš 55:1).
Sám Bůh v Kristu přináší větší potěšení než to nejlepší jídlo a hasí naší žízeň lépe než ta nejčistší voda, nejtučnější mléko i to nejlepší víno. Díky němu můžeme „jíst dobré věci“ a „libovat si v tuku“ (Izajáš 55:2). Zaslíbil: „Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života“ (Zjevení 21:6). My, kteří zakoušíme a vidíme Boží dobrotu (Žalm 34:9), nyní skrze Ducha hlásáme: „Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života“ (Zjevení 22:17).
Svěřte se Ježíši se svými bolestmi
Když se postíme, pobolívání v žaludku a ve střevech nám připomíná, že Ježíš je jako pravý pokrm, ne jako obyčejný chléb; že je jako pramen, ne jako obyčejný nápoj. Ježíš zaslíbil, že křesťané se budou postit. Víme, že věřit v něj znamená přijít k němu s očekáváním, že uspokojí hladovou a žíznivou duši (Jan 6:35) – a jedním z nejlepších způsobů, jak si tuto skutečnost pravidelně připomínat, je dočasně si odříct jídlo a pití.
Velkou (a často skrytou) odměnou za půst je Bůh sám. „Otevři ústa,“ vybízí nás, když máme prázdné žaludky, „a naplním je!“ (Žalm 81:11). Bůh celého vesmíru odměňuje křesťanský půst proto, že nám pomáhá souznít s jeho záměrem: abychom po něm toužili, radovali se v něm a nalézali v něm své největší potěšení, a on byl tak vyvýšen. Odměňuje se nejen tím, o co v půstu žádáme, ale především tím, kdo sám je – naší touhou, radostí a potěšením.
Křesťanský půst není především o věcech, kterých se vzdáme, ale o tom, po jehož blízkosti toužíme.
Autor: David Mathis
Tento článek vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Nejnovější komentáře