I. Úvodem
Křesťanská víra je založena na vyznání. Již od samých počátků křesťanské církve byli věřící známi jako ti, kteří přijali zvěst o Kristu, Jeho smrti a vzkříšení (1 Kor. 15:1-4) – zvěst, které uvěřili (Ef 1:13) a kterou vyznávají (1 Tim 6:12; 1Jn 1:15).
Tato zvěst je středobodem nejen křesťanského společenství, ale také života jednotlivých křesťanů (1 Pt 3:15; 1 Tim 1:12-17).
Nový zákon tedy předpokládá, že každý křesťan bude o své víře svědčit. Jinými slovy, bude vždy připraven vyznat svou víru před ostatními (Mt 10:33).
II. Efektivita svědectví
Vyznat víru osobním svědectvím je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak ji šířit. Jádro každého křesťanského svědectví je vždy stejné – evangelium. Každý jsme však přijali evangelium za jiných okolností. Bůh píše příběh každého člověka unikátním způsobem. A jelikož člověk svou přirozeností miluje vyprávění, stává se svědectví, v němž zaznívá náš osobitý životní příběh, poutavým způsobem zvěstování evangelia.
Naše osobní zkušenosti mnohdy zaujmou ty, kteří se nacházejí v podobných situacích. Posluchač tak přímo vidí či slyší, jaký vliv evangelium na náš život mělo.
Každý z nás by tedy měl být schopen prezentovat evangelium, které jsme přijali, ve světle klíčových momentů svého života.
III. Čeho se vyvarovat
Rozsah svědectví je vždy potřeba upravit s ohledem na situaci, ve které se nacházíme. Pokud vím, že máme celý večer na to, abych kamarádovi vysvětlil, jak a proč jsem se stal křesťanem, jistě se nemusím omezovat na několik klíčových informací. Pokud se ovšem bavíme s člověkem, kterému za 2 minuty odjíždí autobus, musíme být schopni své svědectví zredukovat na ty nejdůležitější body.
Je třeba také myslet na vyprávění jako celek, a brát ohled na schopnost posluchačů sledovat „dějovou“ linii příběhu. Dejme si pozor, abychom posluchače zbytečně nevodili spletitým labyrintem osobních dilemat, ve kterém by se ztratila hlavní zpráva, kterou jsme chtěli sdělit.
IV. Metoda „trychtýře“
Představte si „trychtýř“. Přesněji jeho tvar – nahoře je to široké, ale směrem dolů se trychtýř zužuje a veškerý obsah směřuje jedním směrem. Vyústěním našeho svědectví je evangelium. Jinými slovy, začněme klidně ze široka, ale mějme na paměti, kam musí vyprávění směřovat.
Když přemýšlíme nad obsahem svědectví, je dobré si uvědomit, jak jednotlivé části směřují k evangeliu. Možná nakonec zjistíme, že epizoda, o tom, jak jsme někde házeli dlažebními kostkami nebo utíkali před policií je sice zajímavá, ale vzhledem k evangeliu nedůležitá. Pamatujme, že některé detaily či zážitky nejsou k vysvětlení evangelia nezbytné a mohou naopak odvést pozornost či představivost posluchačů nežádoucím směrem.
V. Obecná struktura, které se držet
Jelikož nemáme nikde v Bibli (kromě určitých indicií) přesně předepsanou strukturu, které se držet, předkládám zde jen obecnou, zkušeností ověřenou osnovu, které je dle mého dobré se řídit. V tomto případě je adaptovaná na časové možnosti veřejného svědectví v rámci nedělní bohoslužby:
- Život před obrácením (2-3 min)
- Evangelium (2-3 min)
- Život po obrácení (2-3 min)
Díky této jednoduché struktuře neztratíme 9 minut nad popisem svého dřívějšího života a 1 minutu zbytkem příběhu. Strukturovanost (nikoliv strojenost!) také vysílá posluchačům pozitivní signál, že neposlouchají jen neucelené a nepřipravené povídání o našem životě. Ukazuje to, že si vážíme jejich času a pozornosti, kterou nám věnují.
VI. Závěrem
Suma sumárum, každý z nás by měl být schopen v kontextu nedělní bohoslužby vydat svědectví o Boží milosti, a to uceleným, srozumitelným způsobem, tak aby zaznělo evangelium a pozornost posluchačů zůstala upřena na toho nejdůležitějšího aktéra v našem životě – Hospodina a jeho milost, kterou jsme zakusili v Kristu. Historie je plná úžasných příkladů toho, jak si Bůh mocně použil obyčejné lidi, kteří obyčejně svědčili o neobyčejné Boží milosti. Nebojme se k tomuto zástupu připojit!
P.S.: Řečnění před lidmi je pro mnohé z nás trémistů děsivý úkol, přesto bychom neměli zapomenout podpořit naše svědectví o radostné zvěsti alespoň malým úsměvem.
Nejnovější komentáře