Radost je základem křesťanského života. Písmo hovoří jasně: Boží lid má příkaz se radovat a zároveň ho radost charakterizuje.

Náš nebeský Otec není k našemu štěstí lhostejný. Radost není v oddaném křesťanském životě pouhou třešničkou na dortu. Není pouhou dortovou polevou, ale základní surovinou dortového korpusu. 

Nejenže se můžeme radovat; právě uprostřed našich nejbolestivějších ztrát a utrpení poznáváme, jak je studna křesťanské radosti hluboká.  Jenom uprostřed nesnází a temnoty zakoušíme radost, která není povrchní, rozverná ani prázdná, ale hluboká a plná.

Radost je možná

Když lidé zaslechnou, že radost není volba, probudí se v nich naděje. Pokud je radost životním základem, znamená to, že je možné ji zakoušet. Ve světě plném hříchu, utrpení, zmatku a bídy je to jistě dobrá zpráva: můžeme se radovat.

Radost je nám přikazována v celé Bibli. Byla přikazována i Božímu vyvolenému lidu, Izraeli, zejména v Žalmech: „Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým králem!“ (Žalm 149:2). „Jákob bude jásat, Izrael se bude radovat!“ (Žalm 14:7). „Radujte se, spravedliví, v Hospodinu!“ (Žalm 97:12). „Služte Hospodinu s radostí“ (Žalm 100:2). „Radujte se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte, všichni lidé přímého srdce!“ (Žalm 32:11). Ve Starém zákoně najdeme stovky dalších podobných příkladů.

Bůh však nedává přikázání jen Izraeli. Všichni se mají radovat ve svém Stvořiteli („Kéž se národy radují a jásají,“ Žalm 67:4). Bůh přikazuje dokonce i stvoření, aby se radovalo („Radujte se, nebesa, jásej, země,“ Žalm 96:11).

V Novém zákoně Bůh v lidském těle nezměnil svůj postoj, když se stal v tomto padlém světě „mužem bolestí“ (Izajáš 53:3). Dokonce radost přikazuje jako nikdo jiný a současně nám dává víc důvodů se radovat „Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích“ (Matouš 5:12). „Jásejte“ (Lukáš 6:23). „Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích“ (Lukáš 10:20). Ano, radost je možná. Radost tak hmatatelná a bohatá, že ji budeme chtít sdílet se svými přáteli a sousedy se slovy: „Zaradujte se se mnou“ (Lukáš 15:6, 9).

Pokud to stále není dostatečně jasné, apoštol Pavel nás ve svých dopisech nenechává na pochybách „V naději se radujte… Radujte se s radujícími“ (Římanům 12:12, 15). „Nakonec, bratři, radujte se“ (2. Korintským 13:11). „Vždycky se radujte.“ (1. Tesalonickým 5:16). A pak přichází záplava radosti v listu Filipským: „I vy se radujte a spoluradujte se mnou“ (Filipským 2:18). „Radujte se v Pánu“ (Filipským 3:1). „Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se!“ (Filipským 4:4). Neznamená to, že jsme otupělí vůči různorodé bolesti v tomto světě, ale že v Kristu máme přístup k bezbřehé radosti, kterou prožíváme i uprostřed nejtěžších trápení, protože je silnější než jakákoliv nesnáz – jsme „jako zarmucovaní, avšak stále se radující“ (2. Korintským 6:10).

Jedním z důvodů, proč Bible tak neoblomně zdůrazňuje naši radost, je Boží dobrota. Příkaz k radosti je založen na dobru v něm. „Raduj se ze všeho dobrého, co Hospodin, tvůj Bůh, dal tobě“ (Deuteronomium 26:11). Radost v srdci stvořených odráží dobrotu v srdci Stvořitele. Radost je náležitou reakcí na přijetí Dárcovy dobroty. 

Ale já se neraduji

Někteří vidí v příkazech o radosti příležitost, pro jiné představuje problém. Obě reakce jsou na místě. Ve své přirozenosti jsme mrtvými hříšníky (Efeským 2:1–3). Často prožíváme emoční výkyvy a jsme duchovně otupělí. Dokonce i v Kristu je to s námi jako na houpačce – jednou je naše srdce lhostejné, jindy duchovně horlíme, poté opět prožíváme duchovní sucho. 

Pokud se známe a učíme se vidět věci takové, jaké jsou, musíme přiznat, jak málo se radujeme. Znovu a znovu prosíme našeho Otce: „Vrať mi veselí ze své spásy“ (Žalm 51:14).

Když neteční a rozpačití lidé slyší, že radost není volba, mohou v tom vidět spíše odsouzení než příležitosti. Může to pro ně představovat nové břemeno, které je třeba nést na už tak přetížených ramenech. 

Ale naším nedostatkem radosti to nekončí. Zbývá ještě nesmírně mocný nástroj.

Bohu zcela záleží na vaší radosti

Když máme před očima svá neustálá selhání, pak je nesmírně dobré slyšet, že sám Bůh je naprosto oddaný naší věčné radosti v něm. V podstatě mu záleží na naší radosti stejně, jako mu záleží na hlavním záměru ve vesmíru: aby byl ctěn a oslavován. Naše radost je totiž spjata s jeho slávou. Vyjádřeno slovy Johna Pipera: Bůh je v nás nejvíce oslaven, když v něm nalézáme své největší potěšení

Bůh je spravedlivý, a proto není lhostejný ke své slávě. Dobrou zprávou pro ty z nás, kteří se spoléhají na krev a spravedlnost Božího Syna, je skutečnost, že není lhostejný k naší radosti. Nejde o povrchní, rozvernou a prázdnou „radost“ závislou na okolnostech tohoto padlého světa, ale o hlubokou, plnou a bohatou radost, která přemáhá i ty nejméně radostné životní události. 

Nejenže v Kristu se už na nás Bůh ve své všemohoucnosti nehněvá, ale je s námi – a ve své všemohoucí lásce nám udílí hlubokou a trvalou radost. Díky Kristu rozumíme zaslíbení zapsanému u Jeremjáše: „Rozjásám se nad nimi, abych jim prokazoval dobro; spolehlivě je v této zemi zasadím, celým svým srdcem a celou svou duší“ (Jeremjáš 32:41).

Naše radost nebude v tomto životě nikdy dokonalá; vždy budeme bojovat a zápasit. Budeme se potýkat se starostmi a úzkostmi. Budou přicházet vzestupy i pády. Přesto ji můžeme pociťovat. Nezdolná radost nás nečeká pouze v budoucnu, už nyní zčásti zakoušíme její sladkost, především uprostřed utrpení. „Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy“ (1. Petrův 1:8).

Radost není v křesťanském životě volbou – a to je dobrá zpráva. Konečná tíha totiž nedopadá na naše ochablá záda, ale na ramena všemocného Boha. 


Autor: David Mathis

Tento článek vznikl ve spolupráci s DesiringGod.