Jeden z biblických principů spravedlnosti říká, že čím více poznání o závadnosti svého skutku máme, tím větší je naše provinění a o to více si zasluhujeme trest (Lukáš 12:47–48). Cílem tohoto článku je ukázat, že když přijde na potraty, všichni víme, co děláme – celá Amerika to ví. Zabíjíme děti. Vědí to lidé podporující potraty i ti, kteří brojí proti nim.
Než to ale dosvědčím, objasněme si, o čem před 45 lety rozhodl Nejvyšší soud. V případu Roe vs. Wade uvedl v platnost zákon, kterým se osobní rozhodnutí o provádění potratů stalo nedotknutelné. Toho docílil dvěma kroky.
Prvním krokem bylo říci, že zákon nemůže celých devět těhotenských měsíců zakazovat potrat, jestliže slouží k „zachování života nebo zdraví matky.“ Dalším krokem bylo definovat „zdraví“ jako „všechny faktory – fyzické, emocionální, psychologické, dědičné a věk ženy, které mají vliv na celkový stav pacientky.“
Posledních 40 let je tedy jakýkoli pociťovaný stres legitimním důvodem k usmrcení dítěte. Zabili jsme přes 50 milionů dětí. A vinu našeho národa prohlubuje skutečnost, že dobře víme, co děláme. Víme, že zabíjíme děti – zde jsou důkazy.
1. Paradoxně sami zastánci potratů přiznávají, že zabíjejí děti.
Mnoho zastánců potratu prostě tvrdí, že jde o menší zlo. Jednou jsem pozval jednoho z nich na oběd, abych mu předložil deset důvodů, proč jsou nenarozené děti lidskými bytostmi. Přerušil mě a poznamenal: „Vím to. Zabíjíme děti.“ Jeho slova mě omráčila. Dodal: „Jde o spravedlnost pro ženy. Bylo by horší odepřít ženě právo na svobodné rozmnožování.“
To znamená, že ženy by neměly nést následky neplánovaného těhotenství o nic víc než muži. Toto právo nevzít na sebe břemeno v podobě nechtěného dítěte, které prezident Obama znovu a znovu omílal, když hovořil o rovnocennosti žen, je hlavním důvodem potratu. Víme, co z toho plyne. Zabíjíme děti.
2. Některé americké státy považují potrat za zabití.
O tom, že víme, co děláme, svědčí i 38 amerických států (včetně Minnesoty), které považují potracení nenarozeného dítěte za formu zabití. Mají takzvané „zákony o zabití plodu.“
Je nezákonné vzít život nenarozeného dítěte, pokud ho matka chce, ale je legální ho usmrtit, pokud ho nechce. V prvním případě zákon zachází s plodem jako s rovnocenným člověkem; v tom druhém s ním zachází jako s nelidskou bytostí bez jakýchkoli práv.
Lidství je tedy podmíněno přáním silnějšího. Moc určuje, co je správné. Tento princip odmítáme v případě nacistického antisemitismu, konfederačního otroctví založeném na rase nebo sovětských gulagů. Jestliže určujeme lidství nenarozené bytosti na základě vůle mocného, víme, co děláme.
3. Fetální chirurgie jedná s nenarozenými jako s dětmi a pacienty.
Specialista na rizikové těhotenství, Dr. Steve Calvin, před několika lety ve svém dopise deníku Arizona Daily Star uvedl: „Jestliže je potracen zcela normální, 22 týdnů starý plod, a v téže nemocnici je v děloze operován jeho bratranec, nelze to nazvat jinak než schizofrenním jednáním.“ Pokud jsou nenarození žádaní, jedná se s nimi jako s dětmi a pacienty. Pokud o ně zájem není, nejsou dětmi. Víme, co děláme.
4. Být malý neznamená nebýt osobou.
Stošedesáticentimetrový pubertální syn nemá větší právo na život než jeho šedesáticentimetrová malá sestřička v matčině náruči. Víme, že velikost nehraje v otázce etiky žádnou roli. Ať jde o tři centimetry, 60 centimetrů nebo 172 centimetrů, nezáleží na tom. Velikost nerozhoduje o tom, kdo by měl být chráněn. Víme, co děláme, když zabíjíme ty nejmenší.
5. Nerozvinutá schopnost myslet neznamená nebýt osobou.
Jednoměsíční nemluvně přisáté k matčinu prsu není schopno uvažovat. Ale jen pár lidí se odvaží tvrdit, že z toho důvodu je jeho usmrcení oprávněné. Většina je přesvědčena o opaku. Mimo i uvnitř dělohy není dítě schopno myslet, ale přesto je lidskou bytostí. Víme, co děláme.
6. Být v děloze neznamená nebýt člověkem.
Místo ani prostředí neurčuje právo na život. Scott Klusendorf se ptá: „Jak může průchod osmnácticentimetrovou porodní cestou zničehonic proměnit plod, který není člověkem, v lidskou bytost?“ Víme, co děláme.
7. Závislost na mamince neznamená nebýt osobou.
Osoby závislé na respirátorech či dialýze považujeme za lidské bytosti. Nenarozené nelze nepokládat za lidi proto, že jsou závislé na svých matkách, které jim zajišťují jídlo a kyslík. Ve skutečnosti se řídíme zcela opačným principem: Čím je malinké dítě na nás závislejší, tím více osobní zodpovědnosti pociťujeme za jeho ochranu, ne naopak. Víme, co děláme.
(Pro poslední čtyři pozorování, zmíněné v bodech 4 až 7, vytvořil Scott Klusendorf akronym SLED: Size (Velikost), Level of development (Vývojová úroveň), Environment (Prostředí), Degree of dependence (Míra závislosti) — žádný z těchto faktorů nemá vliv na definování lidského života.)
8. Genetické složení lidí je jedinečné.
Lidé se svým genetickým složením liší od všech ostatních tvorů už v okamžiku početí. Genetický kód je úplný a jedinečný od samého začátku. Kdysi jsme to nevěděli. Teď už víme.
9. V osmém těhotenském týdnu dítě disponuje všemi orgány.
V osmém týdnu těhotenství má dítě všechny orgány. Funguje mu mozek, pumpuje mu srdce, játra vytvářejí krvinky, ledviny přečišťují tekutinu, prsty mají svůj otisk. Přesto se skoro všechny potraty uskuteční až po tomto stádiu. Víme, co děláme.
10. Viděli jsme fotografie.
Ultrazvuk nám dává jedinečnou příležitost nahlédnout do dělohy, v níž vidíme nenarozené dítě, například osmitýdenní, které si cucá palec, cuká sebou při popíchnutí a reaguje na zvuk. Podívejte se na toto čtyřminutové video, které ukazuje vývoj nenarozeného dítěte. Víme, že jsou to děti.
11. Když proti sobě stojí dvě práva, mělo by být prosazeno to důležitější.
Známe spravedlivý princip, podle kterého se při kolizi osobních práv uplatní to s vyšší právní hodnotou. Neprosadíme právo jezdit 160 kilometrů za hodinu, protože život je hodnotnější než dochvilnost nebo vzrušení. Právo nenarozeného na život a právo ženy na to nebýt těhotná mohou být sice v rozporu, ale nejsou to rovnocenná práva. Zůstat naživu je cennější a základnější právo než právo nebýt těhotná. Víme, co děláme, když zabíjíme dítě.
Tři cíle na závěr
Křesťanům, kteří věří Bibli, bychom mohli předložit nejméně dalších deset důvodů, proč všichni víme, co představuje potrat, a proč je špatný. Naše cíle jsou tři:
1. Chceme jasně ukázat, že se nelze bránit tvrzením o tom, že jsme to nevěděli. Věděli. Všichni do jednoho. Je až zarážející, jak aktuální je pasáž z Přísloví 24:11–12 v současné době, kdy jsou potraty běžné:
Vysvoboď vedené na smrt a zadrž potácející se na popravu! Když řekneš: Hle, nevěděli jsme to!, cožpak ten, který zkoumá srdce, to nerozpozná a ten, kdo střeží tvou duši, se to nedozví? On odplatí každému podle jeho skutků.
2. Chceme upevnit své přesvědčení, abychom vzdorovali tomuto strašnému zlu.
3. Chceme se více modlit a svá kázání více zaměřit na duchovní proměnu společnosti skrze hlásání evangelia, protože důvodem tohoto masakru není nevinná ignorance, nýbrž hříšná zatvrzelost srdce.
Autor: John Piper
Tento článek vznikl ve spolupráci s DesiringGod.
Nejnovější komentáře