Nikdy nezapomenu na den, kdy jsme s manželkou přivezli domů svého nejstaršího, tehdy čerstvě narozeného syna.
Je to už více než 16 let a byl naším prvním dítětem. Do té doby jsem možná nikdy nedržel dítě v náruči a už vůbec jsem žádnému neposkytoval denní péči. Rozhodně jsem nikdy neměnil plenu. Ani má manželka neměla s dětmi bohaté zkušenosti. Zničehonic jsem se potřeboval stát odborníkem v oblasti, kterou jsem nikdy nestudoval, ani 5 sekund. Co budeme dělat? Přežije toto dítě… s námi?
Pamatuji si na cestu domů z nemocnice, on seděl pohodlně připoutaný ve své sedačce, my si s každou ujetou mílí okusovali nehty stále více. Byl jsem otcem. Ona byla matkou. Dítě bylo zcela odkázáno na péči dvou lidí, kteří se sotva kdy dotkli dítěte. To určitě nedopadne dobře. Část mého já se chtěla vrátit do nemocnice, aby dítě mohlo být opět v rukou odborníků.
Paranoidní rodiče
Součástí prvních dní rodičovství byla ochromující vztahovačnost. Pokaždé když dudlík dopadl na podlahu, nechali jsme jej půlhodiny vyvařit. Vždy když jen někdo v našem sboru vypadal nemocně, nechali jsme ho doma. Když poprvé zvracel, byl jsem si jist, že umírá. Ve vzduchu viselo spoustu otázek: Přemůže někdy svůj úzkostlivý strach z vody ve vaně? Je to naše chyba? Naučí se chodit na nočník? Netrpí nějakou fóbií? Bude jeho kristologie ortodoxní?
Pokud jste rodiči už dlouhou dobu, víte, o čem mluvím. Provází vás strach, že své čtyři děti natrvalo zkazíte. Nyní jsem otcem 16 let a uvědomil jsem si, že infikovaný dudlík nebo iracionální strach z bouřek nejsou znaky akutního rodičovského selhání.
Ale existují způsoby, jak můžete zkazit své děti – docela nenápadné způsoby, které vyplavou na povrch až časem. Sebe jako rodiče bych ohodnotil známkou 3 mínus.
Zde je šest způsobů – všemi z nich jsem se provinil – jak můžete zkazit ty, kteří nesou vaše příjmení.
1. Neříkejte jim, že jsou hříšníci
Nejhůře vykonávám svou roli otce, když se pasuji do role bezhříšného zachránce. Toto místo náleží pouze Kristu. Když říkám věci typu: „ve tvém věku jsem se takhle nechoval“, pak v nich probouzím nejistotu ohledně toho, proč potřebují na prvním místě evangelium. Stávám se obíleným hrobem.
Mé děti potřebují vědět, že i mé srdce bylo kdysi spoutáno hříchem, stejně tak zůstává pod jeho vlivem i uprostřed posvěcení. Potřebují vědět, že stále hřeším, ale že mi bylo odpuštěno skrze bezhříšného Zachránce. Potřebují vědět, že jejich hřích je zděděn po Adamovi, ano, ale také po jejich pozemském otci.
2. Nežádejte je o odpuštění poté, co proti nim zhřešíte
Jednou mi starší muž v našem sboru řekl, ať se nikdy neomlouvám svým dětem. Znamenalo by to projevit slabost, tvrdil. Já jsem čtyřhvězdičkový generál, děti jsou vojíni.
Momentů, kdy jsem proti své rodině zhřešil, aniž bych ho přiznal, je příliš mnoho, než abych je dokázal spočítat. Na druhou stranu byly chvíle, kdy jsem k nim přišel a řekl něco jako: „Tatínek zhřešil proti vám (nebo vaší mamince) a Pánu. Žádal jsem Pána, aby mi odpustil, teď potřebuji o odpuštění požádat vás. Ježíš je můj Zachránce, ale stále pracuje na proměně mého srdce.“
Onen starší muž měl v jedné věci pravdu – vyznání odhaluje slabost. Ale má rodina potřebuje vidět, že jsem slabý, že má síla pochází od samotného Krista (2. Korintským 12:10) a že pokání je nezbytnou součástí jak spasení, tak posvěcení. Takové vyznání hříchu jim ukazuje, že Ježíš, ne táta (nebo máma), je jediný, kdo dokonale zachoval Boží zákon.
Jsem přesvědčen, že mé děti byly narozeny se zabudovanými detektory farizejství. Jestliže mluvím vždy o evangeliu a pokání, ale přesto se zdá, že beztrestně hřeším, velmi rychle odhalí mé pokrytectví. Nebo se naučí ho napodobovat. Mohu jim tvrdit, že evangelium mění hříšníky, ale neuvěří mi. Mohou se stát ateisty. Mohou se stát farizeji.
3. Nemodlete se s nimi
Máme tendenci horlivě se modlit za své děti, ale jak často se modlíme s nimi? Modlení se s dětmi minimálně na denní bázi je učí dvěma věcem – že přístup k Božímu trůnu milosti je vždy otevřený a že jsme zcela závislí na Pánu.
Když se s nimi modlíte, dáváte jim příklad toho, jak se modlit biblicky – stejně jako to dělal Ježíš – a ukazujete jim, že když jste je učili verš z 1. Tesalonickým 5:17 („neustále se modlete“), mysleli jste to vážně.
4. Nedělejte s nimi nic
Čím déle jsem rodiče, tím jasněji vidím problém s populárním odlišením „kvalitně stráveného času“ a „množstvím času“. Každou hodinu, kterou strávíme se svými dětmi, by měla být kvalitně strávená – i když se zdá, že neděláme nic, co by mělo na ně dopad. Ano, měli bychom využívat hodně času k tomu, abychom je učili Bibli a teologii – je to součástí výchovy v Pánově kázni a napomenutí (Efezským 6:4). Ale můžeme nevědomky dávat najevo, že křesťanský život dosahuje svého vrcholu tehdy, když se co nejvíce podobá třídě biblického semináře.
Všední momenty jsou nezbytně důležité v budování blízkých vztahů s našimi dětmi – protože ty ve svých životech spolu s nimi zakoušíme nejvíce. Můj náctiletý syn mi nedávno pomohl tuto skutečnost lépe vidět, když mi řekl: „Víš, tati, moje oblíbená část dne je ta, když ty a já sedíme před spaním spolu dole, díváme se na MLB Network a mluvíme o baseballu. To mě baví.“ Nepříliš duchovní, to si uvědomuji, ale doufám, že tyto konverzace o míčcích a nákupech v lize povedou k přirozenějším hovorům o vzkříšení Krista a inspiraci Písma.
5. Nemilujte jejich matky (nebo otce)
Máte-li syny, způsob, jakým jednáte se svou manželkou jim dává nepatrnou osvětu toho, jak by měli jednat se svými budoucími manželkami oni. Pokud máte dcery, způsob, jakým jednáte se svou manželkou je učí, jakého muže by si jednoho dne měli chtít vzít – nebo jakému se vyhnout. Když nemilujete jejich matku jako Kristus miloval církev (Efezským 5:25), prezentujete svým dětem pokroucený obraz evangelia. Totéž platí i pro matky, akorát opačně.
Jestliže náležitě nemilujete jejich matku jako Kristus miloval církev, může to podkopat pravdivé evangelium, které jste se snažili tak usilovně vyučovat. Milujte jejich matku a nebojte se před nimi projevit svou náklonnost vůči ní i po fyzické stránce.
Matky mohou také pokroutit evangelium, když hovoří o vedení muže, ale žijí prakticky v jeho odmítání. Tento příklad učí dcery dělat totéž a syny to může vést k hříšné pasivitě nebo agresivitě. Věrnost Pavlovým slovům v Efezským 5 vyžaduje hlubokou milost pro oba rodiče, zvláště v kultuře, kde je myšlenka různých rolí obou pohlaví ostře napadána.
6. Nepokračujte v rodinných bohoslužbách, když nevidíte okamžité výsledky
Není pouhým klišé říci, že křesťanský život je maratón a ne sprint (Židům 12:1-2). Zaséváme, ale Duch Boží dává vzrůst. V podobenství o semeni (Marek 4:26-29) Ježíš připomíná posluchačům, že rozsévač rozsévá a poté jde spát, aby nakonec viděl semeno klíčit a růst, i když ani neví jak. Stejně je tomu i s vašimi dětmi. Tak je tomu i s každým skutečným křesťanem.
Budou sebou vrtět. Bude se zdát, že mají větší zájem o elektronická zařízení nebo televizi. Ale vytrvejte. Bůh nedá, aby se z člověka stal zralý křesťan ze dne na den a nemusí vaše děti zachránit a posvětit v mladém věku. Ať vám jako útočiště poslouží podobenství o neodbytné vdově (Lukáš 18:1-8), abyste neochabovali.
Učte je Boží Slovo věrně. Modlete se s nimi a za ně. Napište slova „trpělivost“ a „vytrvalost“ nad dveře svého srdce. Viděl jsem semínka evangelia zasetá ve čtyřletém dítěti, která znenadání začala plodit ovoce o čtyři desetiletí později.
Uvolněte se a důvěřujte
Ať už jste čerstvým rodičem nebo máte téměř odrostlé děti, víte, že rodičovství je bolestně složité. Stejně jako manželství je prostředkem posvěcení. Ke své hanbě jsem se opakovaně dopustil těchto šesti věcí – a mnoha dalších. Je jistě jednodušší psát o rodičovství než být rodičem.
Ale jsem vděčný, že jsem nezpomalil jejich fyzický růst, když jsem jim dal v jejich pěti letech kávu (ano, opravdu jsem jim ji dal), že Bůh dává milost chybujícím rodičům jako jsem já a že dokáže vést děti k tomu, aby s ním kráčeli navzdory neohrabanosti rodičů.
Autor: Jeff Robinson
Nejnovější komentáře