Následujících deset bodů vychází z mé osobní zkušenosti. Ukážu v nich, jaké dopady má víra v pětibodový kalvinismus. Právě jsem na toto téma dokončil seminář a studenti mě požádali, abych své závěry veřejně publikoval, aby k nim měli přístup. Rád jim vyhovím. Obsah kurzu mají samozřejmě k dispozici, je dostupný i online na stránkách Desiring God Ministries, ale přesto své úvahy zveřejním, abych přiměl i další ke zkoumání Bible po vzoru Berojských. Tak zjistí, zda Bible učí to, co označuji jako „kalvinismus“.
1. Tyto pravdy ve mně vzbuzují úžas a vedou mě k hlubokému uctívání Boha.
Pamatuji si, když jsem koncem 70. let vyučoval list Efeským na Bethel College. Tehdy jsem poznal trojí cíl Božího díla obsažený ve slovech „ke chvále slávy jeho milosti“ (Efeským 1:6, 12, 14).
Pochopil jsem, že Bohu nemůžeme nic dát, a proto jeho sláva září nejjasněji ne tehdy, když se snažíme naplnit jeho potřeby, ale když v něm nalézáme své potěšení jakožto v původci našich skutků. „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva navěky“ (Římanům 11:36). Konečným cílem je uctívání.
Uvědomil jsem si, jak je má láska chabá a nedostatečná. Díky tomu ke mně začaly novým způsobem promlouvat žalmy a ty mě vedly k hlubšímu uctívání.
2. Tyto pravdy mě chrání před zlehčováním Božích věcí.
Jedním z nešvarů naší společnosti je vyzdvihování banality, roztomilosti a chytrosti. Především televize živí naši závislost na povrchnosti a všednosti.
To se týká i Boha. Zlehčují se Boží věci.
Vážnost není v současné době populární. Možná kdysi. Na druhou stranu, někteří lidé se neumí uvolnit a hovořit třeba o počasí.
Robertson Nicole uvedl o Spurgeonovi: „Evangelizace pomocí humoru [to se týká hnutí církevního růstu užívající marketingové strategie] může přitáhnout zástupy, ale nepozvedá duši z prachu a ničí samotný zárodek víry. Lidé, kteří kázání pana Spurgeona neznají, si o něm často myslí, že byl vtipným kazatelem. Ve skutečnosti však žádný kazatel neměl tak vážný, uctivý a slavnostní projev jako on“ (Citováno z díla Boží svrchovanost v kázání, s. 57).
3. Tyto pravdy mě uvádějí v údiv nad vlastním spasením.
Poté, co Pavel v Efeským 1 vysvětluje Bohem darované spasení, přechází v poslední části této kapitoly k modlitbě. Modlí se za osvícení našich srdcí, abychom žasli nad nadějí, bohatstvím slávy našeho dědictví a Boží mocí vůči nám – mocí, která je schopna křísit mrtvé.
Nezůstává prostor pro pouhý náznak chlouby. Naše zlomené srdce přetéká radostí a vděčností.
Začneme růst ve zbožnosti, kterou popisuje Jonathan Edwards. Jestliže jsme díky Bohu okusili jeho slávu a pocítili svou vlastní zkaženost, pak se náš křesťanský život nevyznačuje strnulou zbožností. Edwards to vyjádřil krásně:
Ať jsou touhy svatých jakkoli silné, jsou pokorné; jejich naděje je pokornou nadějí, jejich radost, ač je nevýslovná a plná slávy, vychází z pokorného zlomeného srdce a působí, že jsou chudší v duchu, podobnější dětem a schopnější chovat se pokorně (Duchovní zkušenosti, New Haven: Yale University Press, 1959, s. 339f).
4. Tyto pravdy mě varují před lidskými náhražkami, které se prezentují jako dobrá zpráva.
Ve své knize Potěšení v Bohu (2000, s. 144–145) ukazuji na příkladu Nové Anglie v 18. století, že odklon od Boží svrchovanosti vede k arminianismu, poté k univerzalismu a nakonec k unitářství. Totéž se stalo v 19. století po Spurgeonově smrti v Anglii.
Iain Murray ve svém díle Jonathan Edwards: Nový životopis (Edinburgh: Banner of Truth, 1987, s. 454) dochází ke stejnému závěru: „Kalvinistická přesvědčení se ze Severní Ameriky postupně vytrácela. Jak Edwards správně předpokládal, úpadek se nadále prohluboval a kongregační církve v Nové Anglii, jež po Velkém probuzení přijaly arminianismus, se nakonec přiklonily k unitářství a univerzalismu Charlese Chauncyho.“
V díle J. I. Packera s názvem Hledání zbožnosti (Wheaton, IL: Crossway Books, 1990, s. 160) je uveden příklad Richarda Baxtera, který se odklonil od učení kalvinismu, a v důsledku toho následující generace Baxter Church v Kidderminsteru sklidila trpké plody.
Tyto doktríny jsou obranným valem proti nejrůznějším lidským učením, jež postupně kazí církev a oslabují ji zevnitř, přestože je navenek silná a populární.
1. Timoteovi 3:15: „Církev Boha živého [je] sloup a opora pravdy.“
5. Tyto pravdy ve mně probouzejí lítost nad chorobným stavem naší sekulární společnosti, která opomíjí Boha.
Jen stěží lze číst noviny, dívat se na televizní reklamu nebo na billboard a nevnímat smutnou skutečnost, že Bůh je všude vytěsňován.
Když vím, že Bůh je nejdůležitější v celém vesmíru a lidé jednají, jako kdyby neexistoval, třesu se při myšlence na jeho budoucí hněv. Jsem šokován. Mnoho křesťanů podléhá tlaku tohoto světa. Tato učení však působí jako lék.
Modlím se za probuzení.
A snažím se kázat tak, aby lidé byli natolik pohlceni Bohem, že na něj budou ukazovat a hovořit o něm vždy a všude.
Žijeme, abychom dosvědčili Boží existenci a jeho svrchovanost nad celým životem.
6. Tyto pravdy mě ujišťují, že dílo, které Bůh naplánoval a započal, také dokončí – jak to ve světě, tak to ve mně.
Tuto skutečnost jasně dosvědčuje pasáž z Římanům 8:28–39:
Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám? On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené na porážku.‘ Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
7. Tyto pravdy mi umožňují vidět vše ve světle Božího svrchovaného záměru – totiž že z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci a jemu patří sláva navěky.
Celý život se točí kolem Boha. Neexistuje žádná oblast, v níž by nebyl tím nejdůležitějším, a tím, kdo všemu dává smysl (1. Korintským 10:31).
Když pozoruji Boží svrchovaný záměr zaznamenaný v Písmu a čtu Pavlova slova o tom, že Bůh „působí všechno podle rady své vůle“ (Efeským 1:11), dívám se tímto způsobem i na svět kolem.
8. Tyto pravdy mě naplňují nadějí, že Bůh podle své vůle, práva a moci vyslyší modlitby, na základě kterých promění lidi.
Důvodem, proč se modlit, je Boží moc měnit všechny věci – včetně lidského srdce. Může pohnout lidskou vůlí. „Buď posvěceno tvé jméno“ znamená: dej, aby lidé ctili tvé jméno. „Dej, aby se tvé slovo šířilo a bylo slaveno“ znamená: otevři lidem srdce pro evangelium.
Měli bychom přijmout novozákonní zaslíbení a prosit Boha, aby je naplnil, ať už jde o naše děti, bližní nebo misijní pole kdekoli ve světě:
„Bože, odstraň z jejich těla srdce kamenné a dej jim srdce masité“ (Ezechiel 11:19).
„Pane, obřež jejich srdce, aby tě milovali“ (Deuteronomium 30:6).
„Otče, dej jim do nitra svého ducha a vypůsob, aby žili podle tvých ustanovení“ (Ezechiel 36:27).
„Pane, dej jim pokání k poznání pravdy, aby se probrali z Ďáblovy léčky“ (2. Timoteovi 2:25–26).
„Otče, otevři jim srdce, aby uvěřili evangeliu“ (Skutky 16:14).
9. Tyto pravdy mi připomínají, že evangelizace je zcela nezbytná k tomu, aby lidé přicházeli ke Kristu a byli zachráněni, a je velká naděje, že lidé budou přivedeni k víře, protože obrácení není v konečném důsledku závislé na mně ani není omezeno zatvrzelostí nevěřícího.
Tato skutečnost je velkým zdrojem povzbuzení, zejména při evangelizaci v nehostinném prostředí mezi uzavřenými lidmi.
Jan 10:16: „Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas.“
Je to Boží dílo. Pusťte se do něj bez rozpaků.
10. Tyto pravdy mi dávají jistotu, že Bůh nakonec zvítězí.
Izajáš 46:9–10: „Já jsem Bůh a jiného není, Bůh, a není nikdo jako já. Od počátku oznamuji budoucnost a od dávnověku, co se ještě nestalo. Říkám: Můj plán se naplní a každé své přání vykonám.“
Ze všech bodů vyplývá následující závěr: Bůh je oslaven a my se radujeme.
Autor: John Piper
Tento článek vznikl ve spolupráci s DesiringGod.
Nejnovější komentáře