Když za poradcem přijdou lidé se svými nejvážnějšími a tajnými problémy, potřebuje jim na to něco říci. Potřebujeme vedení v tom, jak na informace, které se dozvíme, reagovat. Velmi dobrým příkladem je Trenyan. Jednoho dne jsem seděl ve své kanceláři a ona se mnou sdílela velmi bolestivé informace. Řekla mi o svém hlubokém trápení a o tom, jak se začala řezat na nohou malým nožem, který si koupila v domácích potřebách. Když mi Trenyan dořekla svůj příběh, zmlkla. Bylo na mně, abych začal mluvit.
Chvíle, kdy poradce musí odpovědět na bolest, kterou mu právě odhalil zlomený člověk, je jedním z nejposvátnějších okamžiků v celém životě. Druhý člověk mu právě prozradil něco důvěrného, hlubokého a těžkého o svém životě a teď čeká na odpověď. Tyto chvíle mi velmi silně připomínají mou povinnost poradce poskytnout moudrost a péči.
Tyto chvíle toho velmi mnoho odhalí, protože to, co v nich řekneme, ukazuje, v co vkládáme svou důvěru. Vše, co řekneme, ukazuje, na jaký zdroj autority spoléháme. Před touto realitou se nedá utéct. Právě takové chvíle, jako byla ta, kterou jsem zažil s Trenyan, a slova, která vyplňují jejich ticho, ukazují, jaké poradenské zdroje považujete za nejdůvěryhodnější, nejvíce informativní a nejnápomocnější. „Moudrost“ vycházející z vašich úst ukazuje, v co vkládáte svou důvěru – ať už je to „moudrost“ světa, „moudrost“ sekulární psychologie, vaše vlastní „moudrost“, nebo Boží moudrost v Bibli.
Pokaždé když hovoříte, vztahujete se tím k nějakému druhu moudrosti. Doktrína dostatečnosti Písma je zaslíbením, že Bůh sám vám poskytne to, co je třeba říct v těchto posvátných chvílích. Je pro mě nesmírnou útěchou vědět, že si nemusím vyrábět nějakou svou „moudrost“ a že nemusím vykrádat „moudrost“ sekulární terapie. Mohu jít do Písma a najít v něm něco, co budu moci říct lidem jako Trenyan – budu jim moci předat Boží dostatečné slovo.
TRENYANIN PŘÍBĚH
Během několika měsíců poradenství jsem Trenyan více poznal. Každý týden jsme se setkávali a hovořili o jejích problémech a o tom, co o nich Bůh říká. Když jsem poslouchal její příběh, pochopil jsem, proč si Trenyan takhle pořezává nohy. Jak se ukázalo, měla řadu problémů se svými rodiči. Její rodiče na sebe neustále ječeli a pokřikovali obscénnosti. Hádky se někdy zvrhly i ve fyzické násilí.
Trenyan a já jsme měli řadu rozhovorů o všemožných tématech. Nejdůležitější částí našich společných rozhovorů se stal Žalm 55. Trenyan říkala, že právě tahle pasáž Písma pro ni byla nejdůležitější, dodávala jí naději a dávala jí vnímat její situaci jinak.
Přečtěte si část Davidova volání k Bohu v Žalmu 55:5–9,13–15. Ačkoliv tento žalm napsal David a ačkoliv jeho situace se od situace Trenyan nepochybně lišila, na svou bolest reagoval slovy, které mohla sepsat do puntíku přesně i Trenyan.
Trenyan a já jsme se spolu u této myšlenky zastavili. Bylo pro ni povzbuzující vidět, že v Bibli jsou slova, která vystihují její zármutek.
Žalm 55 dělá mnohem více, než že by se jen identifikoval s Trenyaninou bolestí. Popisuje jinou a lepší cestu vpřed. I David vyjadřuje bolest a touhu utéct, ale kritickým rozdílem mezi Trenyan a Davidem je to, že žalmista svou bolest proměňuje v příležitost vylít své srdce Bohu. Poté, co se Trenyan s Davidem identifikovala, se od něj potřebovala poučit. Bůh Trenyan skrze Davida naučil, jak se k Němu vztahovat ve chvílích bolesti. Trenyan se naučila skrze bezprostřednost a dynamičnout modlitby uvrhnout svá břemena na Pána.
Naneštěstí, Trenyanini rodiče si nikdy nenechali poradit. Jejich hádky pokračovaly a tak jejich manželství došlo do hořkého konce. Poradenství s Trenyan však bylo úspěšné. O několik let později jsem byl u toho, když se provdala za skvělého, zbožného křesťana. Trenyan se naučila, že zkoušky nevyžadují, aby se stáhla a uzavřela uvnitř sebe. Mohou se místo toho stát příležitostí růst v Boží milosti a být prostředkem, jak předávat milost ostatním, kteří ji potřebují.
Zdrojem změn v Trenyan nebyl nikdo jiný než Bůh sám. Jeho skutky lásky a milosti, vyjádřené v jeho Slově, přišly do Trenyanina života a způsobily změnu.
Autor: Heath Lambert
Nejnovější komentáře