Již od dob Jana Zlatoústého (347–407) lidé omezovali význam Pavlových slov zaznamenaných v Římanům 14:23: „Všecko, co není z víry, je hřích.“ Zlatoústý upozorňuje: „Tato slova se vztahují na problematiku, o níž Pavel bezprostředně hovoří, nejedná se o obecný výrok.“
Leon Morris se k tomuto výkladu přiklání a dodává:
Přestože lze tato slova vztáhnout i na skutky vykonané před tím, než se člověk stane věřícím, Pavel o nich na tomto místě nehovoří. Jeho pozornost se soustřeďuje na věřícího, který někdy koná skutky, jež nejsou motivovány vírou (Epištola Římanům, s. 493).
Richard Lenski s tím však důrazně nesouhlasí.
Vztahuje se tato pasáž pouze na křesťany, konkrétně na problematiku jejich víry? Ne. Nicméně se touto otázkou zaobírá právě proto, že má daleko širší význam (Výklad listu sv. Pavla Římanům, s. 854).
Co si o tom myslíte?
Abyste se lépe zorientovali, přečtěte si tato slova v kontextu (Římanům 14:21–23):
Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje. Víru, kterou máš ty, měj pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné. Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, protože nejednal na základě víry. Všecko, co není z víry, je hřích.
Augustin ve svém Výkladu evangelia sv. Jana cituje Římanům 14:23 a vztahuje tento verš na všechny lidi bez rozdílu:
Nemůžete říci: „Konal jsem dobré skutky ještě před tím, než jsem uvěřil, a proto byl jsem vyvolen.“ Jak by mohly dobré skutky předcházet víru, když apoštol prohlašuje: „Všecko, co není z víry, je hřích“? (Otcové v období nicejského vyznání a po něm, sv. 7).
Thomas Schreiner souhlasí s Augustinem a argumentuje, že kdyby Pavel chtěl, mohl jednoduše zakončit první částí 23. verše („Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, protože nejednal na základě víry“). Bylo by to jednoznačné tvrzení. Konec diskuze. Ale on nekončí, nýbrž přidává obecnou zásadu: „Všecko, co není z víry, je hřích“ (Římanům, s. 739).
Obecné principy pro potvrzení konkrétního argumentu
Je pochopitelně pravdou, jak tvrdí Morris, že Pavel v Římanům 14 nemluví o skutcích nevěřících. To však není přesvědčivý argument. Zpravidla své konkrétní principy dokazujeme těmi obecnými.
Můžeme například říct: „Dlouhé hodinové ručičky v dědečkově obchodě se každou hodinu otočí o 360 stupňů. Všechny dlouhé hodinové ručičky se každou hodinu otočí o 360 stupňů.“ Můžeme si představit, co by si o nás pomysleli druzí, kdybychom prohlásili: „Z těchto dvou vět se dozvídáme, že jediné hodiny, jejichž dlouhé ručičky se každou hodinu otočí o 360 stupňů, jsou ty v dědečkově obchodu, protože o těch je řeč.“ Ne. Nejprve musíme začít obecným principem, abychom podpořili ten konkrétní.
A přesně to dělal i Pavel. „Všecko co není z víry, je hřích“ je obecný princip. Kromě Římanům 14:23 najdeme pro jeho podporu celou řadu pasáží. Například:
- V Římanům 4:20 Pavel argumentuje, že víra oslavuje Boha: „[Abraham] byl posílen ve víře, když vzdal slávu Bohu.“ Důvodem, proč jsou skutky bez víry hříšné, je skutečnost, že neoslavují Boží důvěryhodnost.
- V 1. Korintským 10:31 Pavel prohlašuje: „Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.“ Boha nemůžete oslavit, když ho svou nevěrou zneuctíváte. Pokud člověk nemá víru, pak 1. Korintským 10:31 porušuje každým svým činem (nehledě na to, jak neutrální je sám o sobě).
- Hebrejům 11:6 říká: „Bez víry však není možné se mu zalíbit.“ Jakékoli skutky, které nevycházejí z víry, se tedy Bohu nelíbí.
Když je ctnost hříchem
Z toho důvodu Augustin tvrdil, že dokonce i ctnosti nevěřících jsou hříšné. Uveďme si příklad, aby nám bylo toto radikální prohlášení o „dobru“ nevěřících jasnější.
Představte si, že jste otcem pubertálního syna. Připomněli jste mu, aby umyl auto, než v něm s přáteli pojede na basketbalový zápas. Už předtím souhlasil.
Nyní se však naštve a opáčí, že to dělat nechce. Mírně, ale důrazně mu připomenete, že to slíbil, a proto s tím počítáte. Odporuje. Řeknete tedy: „Pokud si chceš dneska večer půjčit auto, nemáš na vybranou.“ Vybuchne zlostí a odejde z pokoje. Později ho vidíte, jak umývá auto.
Nedělá to z lásky k vám nebo z touhy poslouchat Písmo, která ctí Krista. Chce jet s kamarády na utkání. To ho podněcuje k „poslušnosti“. Vkládám „poslušnost“ do uvozovek, protože je pouze vnější. Nevychází ze srdce. Všechna lidská „mravnost“ je zkažená, jestliže nevychází ze srdce, které miluje nebeského Otce – i v případě, že chování navenek odpovídá biblickým normám.
Hlavní je vztah k Bohu
Lidé nikdy nepoznají, v jak žalostném stavu je jejich srdce, když se porovnávají jen s druhými lidmi. Když váš syn doveze své kamarády na basketbalový zápas, prokáže jim tím „laskavost“. Oni z toho vezmou „užitek“. Zlo skrývající se za našimi skutky nemůže být nikdy posuzováno na základě toho, nakolik tyto skutky pomáhají nebo ubližují druhým lidem.
Římanům 14:23 jasně ukazuje, že naše zkaženost se týká především našeho vztahu k Bohu a až v druhé řadě našeho vztahu k druhým. Lidé musí prožít opravdové probuzení, aby viděli závažnost svého hříchu a současně i velikost Záchránce.
Autor: John Piper
Tento článek vznikl ve spolupráci s DesiringGod.
Nejnovější komentáře